8. října 2014

Romantika, jak má být

Pýcha a předsudek

Originální název: Pride and Prejudice
Autorka: Jane Austen
Vydáno: 1813

Jste romantiky tělem i duší a milujete romány, kde pravé lásce stojí v cestě společenské poměry a nevhodné chování vlastní rodiny? Milujete starou Anglii nebo úžasné a chrabré postavy? Tak v tom případě nepochybujeme, že právě tato kniha bude Vaším šálkem kávy.





Román nás zavede do prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na přelomu 18. a 19. století. Hlavní postavou je Elizabeth Bennetová a její rodina, mezi jejíž členy patří:

  • otec - moudrý muž; všechny dcery si ho velice váží
  • matka - upovídaná a ne moc chytrá žena, která nikdy nepochopila manželův smysl pro humor; jejím životním cílem je provdat všech 5 dcer a je ochotná jít i přes mrtvoly (neberte to doslova..)
  • Jane - nejstarší a nejkrásnější z dcer Bennetových
  • Elizabeth / Lizzy - druhá nejstarší, nejbystřejší a nejmoudřejší z dcer Bennetových; nejvíce si rozumí se svým otcem a s Jane
  • Mary - je velmi sečtělá, hraje na pianino, zpívá a myslí si, že je nejchytřejší; pro běžný život nepoužitelná
  • Lydia a Kitty - dvojčata; nejmladší z dcer Bennetových; Kitty je ovlivňována chováním Lydie; jsou marnivé a koketní
Jednoho dne především ženskou část rodiny Bennetových rozruší zpráva, že si panství Netherfield pronajal jistý mladík, pan Bingley. Vzhledem k tomu, že jeho roční příjem je 5 000 £, je podle paní Bennetové vhodným budoucím manželem pro některou z jejích dcer. Proto pana Benneta žádá, aby ho navštívil a později mu představil svých 5 dcer, o nichž se proslýchá, že jsou nejkrásnější v kraji. Hlava rodiny prosby své ženy odmítá, jednoho dne je však překvapí, když jim oznámí, že pan Bíngley je velmi milý mladý muž a kterékoli ze svých dcer dovolí, aby se za něj provdala.

Nastává den plesu a slečny Bennetovy se seznamují s panem Bingleym, jeho sestrami a jeho přítelem, panem Darcym. Pan Bingley všechny okouzlí svou bezprostředností a jemu učaruje Jane. Za celý večer z ní nemohl spustit oči. Pan Darcy byl mezi lidmi vážený, protože se rozneslo, že jeho roční příjem je 10 000 £. S nikým, kromě společnosti, se kterou do sálu zavítal, se nebaví, s nikým netančí a je povýšený. Elizabeth zaslechne rozhovor mezi ním a Bingleym. Ten ho vybízí, aby si zatancoval s Elizabeth, Darcy však odmítá s tím, že Bingley tančí s jedinou hezkou dívkou v sále. Lizzy se tak utvrzuje ve svém špatném mínění o jeho osobě a dělá si z toho legraci. 

Dalšího dne jsou Bennetovi vyrušeni u snídaně. Jane přišel dopis, jehož prostřednictvím ji zvou sestry pana Bingleyho do Netherfieldu. Matka ji však vyšle pouze na koni, a tak Jane onemocní a v Netherfieldu zůstává déle, než plánovala. Přijede za ní, Lizzy, aby se ujistila, že je v pořádku. Sestry pana Bingleyho nejsou z jejího příjezdu nadšené a Caroline ji před panem Darcym pomlouvá a ponižuje. On je však rád, že může obdivovat její krásné oči a začíná propadat jejímu kouzlu. Pan Bingley je nadšený, že je mu Jane nablízku.




Po několika dnech se Jane, Elizabeth, jejich sestry - které netaktně připomněly panu Bingleymu, že slíbil uspořádat ples - a jejich matka vracejí domů. Panu Bennetovi přijde dopis od jistého pana Collinse, který po jeho smrti zdědí celé panství a oznamuje jim, že přijede na návštěvu a zůstane u nich po delší dobu. Nikdo z toho není příliš nadšený a to ještě netuší, že pan Collins přijíždí s úmyslem vzít si některou z krásných dcer Bennetových za ženu.


Pan Collins je člověk, který se rád chlubí tím, že si ho pod svá křídla vzala lady Catherine de Bourgh a on může obhospodařovat její faru. Občas ho také pozve na svůj zámeček a pan Collins v ní vidí velmi drahou přítelkyni. Jeho přítomnost je všem Bennetovým na obtíž a ignorují ho. Paní Bennetové se však svěří, jaký je účel jeho návštěvy, a že ho nejvíce zaujala právě Jane. Ta ho však obeznámí s tím, jaká je situace mezi Jane a panem Bingleym, a tak brzy očekávají svatbu. Pan Collins se proto začne na doporučení paní Bennetové dvořit Lizzy.


Do Merytonu přijíždí regiment i s úžasným panem Wickhamem, kterého slečny potkávají při návštěvě města. S Elizabeth si okamžitě padnou do oka. Když nakoupí stuhy na ples pana Bingleyho a za doprovodu Wickhama se vrací domů, potkávají právě pány z Netherfieldu. Mezi Darcym a Wickhamem je citelné velké napětí, kterého si Lizzy nemohla nevšimnout. Pan Bingley po Lydiině poznámce zve i Wickhama na svůj ples. Později se Elizabeth od Wickhama dozvídá, jakých špatností se na něm pan Darcy dopustil a od té chvíle ho nenávidí ještě víc.


Nastává den očekávaného plesu v Netherfieldu. Elizabeth ke svému zklamání zjišťuje, že se pan Wickham na ples nedostavil, protože ho odveleli z Merytonu. Jane tráví téměř celý večer s panem Bingleym a jeho sestrami, Elizabeth se svou přítelkyní Charlotte. Obě jsou v šoku, když pan Darcy vyzve Lizzy k tanci. Ta i přes své přesvědčení a nenávist k jeho osobě souhlasí. Během tance se v rámci konverzace dostávají i k nepříjemnému tématu, panu Wickhamovi. Pan Darcy Elizabeth však nic bližšího neřekne a tak od sebe po skončení písně odcházejí rozčarovaní.


Další den po plesu jsou Bennetovi vyrušeni panem Collinsem u snídaně, který žádá o soukromou schůzku se slečnou Elizabeth Bennetovou. Všem dochází, o co jde, a tak se zvedají ze svých míst. Lizzy se jim snaží všemožně zabránit, ale její snahy jsou marné. Pan Collins začíná se svým sáhodlouhým proslovem o tom, proč by měli být spolu, jak by byla skvělou paní na jeho faře, a že lady Catherine by si na ni určitě zvykla. Elizabeth ho však odmítá, z čehož jsou pan Collins i její matka v šoku. Ta se ihned vydává za panem Bennetem, že ji musí přemluvit, aby si pana Collinse vzala. Ten Lizzy však řekne, že od toho dne musí být pro jednoho z rodičů cizí. Matka ji nikdy neuvidí, když si pana Collinse nevezme a pan Bennet ji už nikdy neuvidí, pokud si ho vezme. Tím je osud Elizabeth zpečetěn.




Po dlouhé době přichází za Elizabeth Charlotte a oznamuje jí, že je zasnoubená s panem Collinsem. Lizzy nedokáže uvěřit tomu, že si Charlotte bude vážně brát směšného pana Collinse. Charlotte však myslí pouze na své zabezpečení a myslí si, že ho může začít milovat později.


Pan Bingley i se svou společností odjíždí z Netherfieldu do Londýna. Jane to hluboce zarmoutilo, protože Caroline se v dopisu zmínila o tom, jaké naděje vkládá do "vztahu" pana Bingleyho a sestry pana Darcyho, Georgiany. Jane se řídí radou Elizabeth a vydává se k tetičce do Londýna.


Elizabeth na přání Charlotte přijíždí do jejího domu. Pan Collins je stále stejně směšný. Lady Catherine de Bourgh je zve na večeři. Zjišťují, že je zde přítomen i pan Darcy se svým bratrancem. Během pobytu u Collinsových požádá pan Darcy Elizabeth o ruku a je si jistý, že ona jeho žádost přijme a bude to pro ni obrovská čest. Avšak netuší, jak moc se mýlí. Lizzy ho odmítne a vyčte mu jeho chování vůči panu Wickhamovi, to, že rozeštval Jane a pana Bingleyho a jeho povahu. Pan Darcy ji nechá při jejím mínění o něm a odchází. Další den jí při procházce předává dopis, kde jí vysvětluje celou historii mezi ním a panem Wickhamem a své činy ohledně vztahu mezi panem Bingleym a Jane obhajuje tím, že si myslel, že si ho Jane chce vzít pouze pro peníze a že ho ve skutečnosti ani nemiluje. Elizabeth ho na základě dopisu pochopí a přestane k němu cítit nenávist.




Po návratu z domu Collinsových se u své rodiny nezdrží příliš dlouho. S tetičkou a strýčkem jede na výlet a udělají si i menší zajížďku k Pemberley, sídlu pana Darcyho. Prvně se zdráhá jít dovnitř. Když je však ujištěna, že pán domu není přítomen, tak jde. Dům je nádherný. Při procházce zahradami potkávají pana Darcyho. Setkání je zprvu rozpačité, ale pak panu Gardinerovi nabídne, aby si někdy přišel zarybařit.


Během následujících dní přijíždí pan Darcy s panem Bingleym na návštěvu k Elizabeth do hotelu, kde je i s příbuznými ubytována. Pan Darcy zve Elizabeth i Gardinerovi na večeři, protože si přeje, aby se poznala s jeho sestrou Georgianou. Elizabeth zjišťuje, že je to milá dívka, stejně ušlechtilá jako její bratr, do kterého se zamilovala.


Když se vrací do hotelu, přichází Lizzy dopis od Jane. Píše se v něm, že Lydia při cestě do Brightonu utekla s panem Wickhamem a nikdo neví, kde je jim konec. To Elizabeth zarmoutí a všichni se vrací domů, aby mohl jet pan Gardiner pomoci panu Bennetovi hledat jeho ztracenou dceru. 


V dopise od pana Gardinera stojí, že se Lydia s panem Wickhamem vezmou, pokud dostanou hodně peněz. Peníze údajně dostanou od pana Gardinera, koná se svatba a Wickham je převelen. Při návštěvě mladého manželského páru se Lizzy dozvídá, že je ve skutečnosti našel pan Darcy a zaplatil Wickhamovi nejen požadované peníze, ale také jeho povýšení.


Další vzácnou návštěvou je samotná lady Catherine de Bourgh, k níž se donesly zvěsti o zásnubách Elizabeth a pana Darcyho. Požaduje, aby Lizzy toto tvrzení vyvrátila a slíbila, že se ani nikdy nevezmou. Elizabeth sice tvrzení vyvrátí, ale nic neslibuje, a tak hraběnka odjíždí rozhořčená.


Další dny jsou pro Bennetovi ty nejšťastnější. Vrací se pan Bingley a žádá o ruku Jane, která s radostí přijímá. Na procházce pan Darcy vyjádří své stále trvající city k Elizabeth, která mu řekne, že jeho city opětuje, a tak dochází k dalším zásnubám. Nikdo z Bennetových nemůže uvěřit tomu, že si Lizzy bude brát muže, kterého z hloubi duše nenáviděla, ale nakonec jim rodiče dají své požehnání.


A tak se Elizabeth stala paní na Pemberley, skvělou sestrou a vzorem pro Georgianu a stálým trnem v oku pro Catherine Bingleyovou. Bydlela nedaleko od Jane, posílala peníze Lydii, občas u nich zůstávala Kitty a spolu se svým manželem, panem Darcym, žili šťastně až do smrti.




Úryvek

"Ne," pravil Darcy, "nic takového jsem nepředstíral. Jistě mám chyb až dost, ale doufám, že mezi nimi není pokrytectví. Nemohl bych zaručit, že zachovám moudrou rozvahu za všech okoloností - nedokážu se vždy přizpůsobit, aspoň ne natolik, nakolik to okolní svět vyžaduje. Nezapomínám na pošetilosti a prohřešky ostatních tak rychle, jak by bylo třeba, ani na urážky vůči své osobě. Nedám se zviklat ve svém mínění, kdykoliv mi je někdo vyvrací. Snad by to někdo nazval umíněností. Ztratím-li o někom dobré mínění, ztratím je navždy."
"To je ale skutečná chyba!" zvolala Elizabeth. "Skálopevná předpojatost je povahový kaz. Avšak zvolil jste si svou slabou stránku dobře. S tím nejsou žádné žerty. Jste přede mnou zcela v bezpečí."
"Domnívám se, že každá povaha má svou stinnou stránku, nějaký vrozený nedostatek, který se nedá překonat sebelepším vzděláním."
"A vaším nedostatkem je sklon shlížet na lidi s odporem."
"A vaším," odvětil s úsměvem, "záměrně zkreslovat, co se řekne."


A jak se nám knížka líbila? Jednoduše řečeno, byla úžasná. Krásně vykresluje tehdejší společnost a trnitá cesta dvou duší, které se hledaly, byla popsaná dokonale. A upřímně.. Přiznejte se.. Která z Vás by nechtěla muže, jakým byl pan Darcy? 

Evča







Žádné komentáře:

Okomentovat