Cit(át)ové opojení

Tak nám začal rok 2015, a já Vám přináším nový článek. Mým novoročním předsevzetím je udělat tenhle blog o něco víc populárnější, získat více čtenářů, navázat nové a obnovit minulé spolupráce, a především neunudit Vás mými články. Tak doufám, že to vyjde. 

Už nějakou dobu mám rozepsaný článek o Jane Eyre, ale nějak se mi nechce ho vůbec dokončit. Tak co kdybychom dopřáli trochu oddechu jak vám, tak mně od těch "vážnějších" věcí?

"Ohlížej se nazpět jen tehdy, přináší-li ti to potěšení."

- Jane Austen; Pýcha a předsudek

Tak tuhle životní filozofii přiřkla moje oblíbená autorka - Jane Austen - jedné ze svých nejpopulárnějších postav - Elizabeth Bennetové. Těmito slovy se Lizzy pokouší zbavit pana Darcyho trápení kvůli věcem, které si navzájem pověděli v minulosti. A víte co? Já si myslím, že tenhle citát je až zatraceně pravdivý.

Kdybych se někoho z Vás zeptala, jestli se Vám v minulosti nestalo něco, čeho litujete, a Vy byste odpověděli záporně, nevěřila bych Vám. Vždyť kolikrát se pohádáme s člověkem, na kterém nám záleží? Kolikrát nám život přichystá takové překážky, které je zkrátka nemožné překonat? Kolikrát něco prostě zvoráme? Když si tyhle otázky zodpovíte, ať už třeba nahlas, nebo jen myšlenkami, tak mi neříkejte, že Vaše minulost byla ideální. Ideální bohužel není nic. Ani minulost, ani budoucnost. 

Nejsem žádný odborník, který má co mluvit do takových věcí, ale tohle si neodpustím. Tenhle citát je můj nejoblíbenější proto, že se na tu „špatnou minulost“ máme jednoduše vykašlat. A je to pravda. Co bylo, to bylo, a my zatím nemáme tu moc tohle změnit. Ale můžeme to napravit. Když se vrátím k Pýše a předsudku, tak všichni víme, jak se Darcy v minulosti choval k Elizabeth, a jak potom ten průšvih napravil jak svými city, tak i činy.  Tak proč to nezkusit podobně?

„Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje.“

- Oscar Wilde 

Přiznávám se, že tvorbu tohoto autora zrovna moc neznám, ale stejně.. Je fakt, že spousta lidí jde jenom s davem, drží se svého stereotypu, a nedej Bože, aby se nějak odlišili od ostatních. Ale jaký má smysl žít, a neriskovat? Jaký má smysl žít podle jedné lajny, a pak ve stáří nemít co vyprávět mladším generacím? To vážně chceme být tak nudní?

Člověk potřebuje rodinu, aby se měl vždycky kam vrátit. Potřebuje přátele, aby se měl komu svěřit. Potřebuje lásku, aby zjistil, že ve dvou se to lépe táhne. Potřebuje riskovat, aby získal zkušenosti. Například tenhle blog byl krokem do prázdna. Ani jedna z nás jsme netušily do čeho vlastně jdeme, ale psaní nás baví. Víme, že jsme někdy tak trochu zmatené, a nesnažíme se psát žádné odborné žvásty. Jestli vám to tak opravdu přijde, tak Vám můžeme odpovědět jedině citátem Johna Greena z jeho knížky Hvězdy nám nepřály: "Moje myšlenky jsou jako hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí."

"Jdu hledat velké Možná."

- François Rabelais 

Tato věta je jednou ze čtyř verzí posledních slov Françoise Rabelaise. Kdo četl knihu Hledání Aljašky, kterou napsal John Green, ten jistě ví, že to bylo takové motto hlavní postavy knihy - Milese Haltera. Ale co to velké Možná vlastně je?

Těžko říct. Asi záleží na Vaší fantazii. Pro mě je to velké Možná něco, co hledáme všichni, i když třeba nevědomky - a najednou je to před námi jako rána z čistého nebe. Je to něco, co nám pomůže dostat se z tohohle labyrintu utrpení, něco, co patří do našeho života, ale není tak lehko k mání. 

Podle mě Miles to své velké Možná našel právě v podobě Aljašky a jejich přátel. Netvrdím, že je všem souzeno tohle velké Možná najít, ale já Vám přeju, abyste ho našli. Taky věřím, že se všichni nějak dostaneme z toho labyrintu utrpení, i když zcela jiným způsobem než Aljaška. Já bych při tom ráda zůstala naživu.

---

Na blogu je tohle první článek takového typu. Bylo docela těžké vymyslet, o jakých citátech se mám rozepsat. Je jich tolik! Takže jestli se Vám článek líbil, a chtěli byste takových víc, napište mi Vaše oblíbené citáty. Budu ráda za inspiraci. Jinak Vám přeji šťastný nový rok 2015 a doufám, že to se mnou vydržíte. :)

Evča