hned na začátku se Vám omlouvám za svou téměř 3 týdenní neaktivitu. Ale znáte to. Přišlo 1. září a začaly školní povinnosti. A aby toho nebylo málo, tak jsem v maturitním ročníku. Na jednu stranu se bojím, ale na druhou stranu se těším, až se budeme hlásit na vysoké školy a každý se vydáme dál po své cestě životem. Proto se snažím "zabrat" už od začátku - učit se, psát si přehledně zápisy, plnit úkoly, atd. Tak snad zazářím v květnu, a ne až v září.
Teď už ale k tomu, čemu (nebo spíš komu) bych se chtěla v tomto článku věnovat. Ráda bych Vás seznámila s autorem, který mě okouzlil svou knihou The Catcher in the Rye, která je prozatím jedinou knihou, kterou jsem od něj četla. Ale to se chystám napravit.
 |
| Zdroj: www.weheartit.com |
Americký spisovatel Jerome David Salinger se narodil 1.1.1919 v New Yorku jako druhé - a zároveň poslední - dítě Sola a Marie Salingerových. Měl sestru Doris, která byla o 8 let starší. Jejich otec - úspěšný dovozce masa a sýrů - byl Žid, a matka měla skotsko-irské kořeny. Stejně jako většina Salingerových hlavních postav si rodina žila v relativním pohodlí vyšší střední třídy.
J. D. Salinger však nechtěl vždy být spisovatelem, jeho ambice ho táhly k divadelnímu herectví. V létě roku 1930 byl na táboře ve Wigwamu dokonce zvolen za nejoblíbenějšího herce. Jeho studijní výsledky byly průměrné a ve škole na Upper West Side na Manhattanu ho považovali za tichého, slušného a poněkud osamělého žáka. V roce 1932 ho rodiče zapsali na McBurney School na Manhattanu. Na této soukromé škole ale neměl dobré známky. Proto ve svých 15 letech přestoupil na vojenskou akademii Valley Forge v Pennsylvanii. Zde byl součástí divadelního a hudebního klubu. Za světla baterky občas napsal nějakou vlastní tvorbu a přispíval do školního literárního magazínu. Jako redaktor školní ročenky, Crossed Sabres, publikoval vlastní báseň, která se stala textem školní hymny. V červnu 1936 odmaturoval.
Salingerova vysokoškolská zkušenost sice byla krátká, ale velmi významná. Chodil na New York University, z které však brzy odešel, aby zkusil vystupovat jako bavič na karibské výletní lodi. Jeho otec se v něm během výletu do Evropy pokusil vzbudit v Salingerovi zájem o podnikání, ale ten se nenechal jen tak něčím "zviklat". V roce 1938 se vrátil na Ursinus College, kde psal pro školní noviny sloupek s názvem "Skipped Diploma", který byl plný humoru, satiry a filmových recenzí.
 |
| Zdroj: www.weheartit.com |
V roce 1939 - ve svých 20 letech - se zapsal do kurzu psaní povídek na Columbia University. Kurz probíhal pod vedením Whita Burnetta - spisovatele a významného editora. Další rok Salinger prodal Burnettovu časopisu Story svůj první příběh za 25 dolarů. V roce 1975 publikoval poctu Burnettovi Fiction Writers' Hand-book.
Přestože se mu dostane spousty odmítnutí, pokračuje v psaní a posílání příběhů. V roce 1941 prodává svůj první příběh Holdena Caulfielda prestižnímu magazínu The New Yorker. Příběh ale vyšel až v roce 1946.
Během války Salinger sloužil jako poddůstojník, ale časem to dotáhl až na seržanta a pokračoval v psaní. Dostalo se mu výcviku kontrarozvědky a v Den D (6. června 1944) přistál na Utah Beach v Normandii. Seržant Salinger se zúčastnil 5 válečných tažení v Evropě a stal se tak svědkem některých nejtěžších bojů. Ve svém jeepu převážel přenosný psací stroj, na kterém napsal úspěšné povídky publikované v časopisech jako Cosmopolitan, Saturday Evening Post nebo Esquire. V roce 1945 se v časopise Colier objevila povídka I'm Crazy, kterou později použil i ke knize Kdo chytá v žitě (The Catcher in the Rye). Salinger se z velké části pokoušel všechny odradit od znovu publikování svých děl. Jak řekl v roce 1974 ve vzácném rozhovoru pro New York Times, tak takové méněcenné úsilí "umírá naprosto přirozenou smrtí". A i přes snahu Salingera a jeho zástupce v roce 1974 vyšlo dvousvazkové "pirátské" vydání.
V roce 1946 málem vyšel 90 stránkový román Kdo chytá v žitě (The Catcher in the Rye), ale Salinger odstoupil od smlouvy. Trvalo dalších 5 let, než kniha spatřila světlo světa.
Salinger se velmi zajímal o Zen Buddhismus a další východní přesvědčení. Právě z těchto tradic stále více čerpal pro svou vlastní tvorbu. Stopy Buddhismu najdete například v knize Devět povídek - zejména v závěrečném příběhu Teddy. Salinger byl rovněž oddaným studentem Rámakrišnova evangelia - významného díla hindské mystiky - které do angličtiny přeložili Joseph Campbell a Swami Nikhilananda.
Po knize Kdo chytá v žitě vydal Salinger Devět povídek (1953), výběr jeho nejlepších povídek, a Franny a Zooey (1961), kniha, která vychází ze dvou dřívějších příběhů, jež byly publikovány v časopise The New Yorker. V roce 1963 vydává mnoho svých povídek jako novelu Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! Publikoval i knihu Seymour: Úvod. Jeho poměrně malá literární "produkce" a jeho samotářské sklony od té doby jen přidaly na jeho proslulosti.
Roku 1953, kdy bydlel v Cornish, oznámil, že pokračuje v psaní. Díky svému samotářskému způsobu života se stal předmětem mnoha spekulací. Odmítal poskytovat rozhovory nebo komunikovat s tiskem. Informace o Salingerovi tedy byly omezené, ale byl o ně obrovský zájem. Salingerovy dopisy adresované mladé ženě, se kterou měl poměr byly v aukci vydraženy za $156,000. V těchto dopisech, které napsal roku 1972, píše Joyce Maynard, 18leté studentce Yalu, jež později odešla z univerzity, aby se Salingerem mohla žít. Tyto dopisy zobrazují jeho vzrůstající náklonnost k Joyce Maynard a potřebu chránit spisovatelův zdroj inspirace před okolním světem.
Maynard se později stala publikovanou spisovatelkou. Vydala humoristický román Zemřít pro... (To Die For) a později vydala paměti, kde psala o svém vztahu se Salingerem. V knize zmiňuje, že Salingerova touha po soukromí plynula z vědomí, že jeho soukromé aktivity - včetně několika vztahů s mladými ženami jako byla Maynard - by mohly zničit jeho pověst.
Jerome David Salinger zemřel 27. ledna 2010 ve svém domě v Cornish, New Hampshire.
 |
| Zdroj: www.weheartit.com |
Od J. D. Salingera jsem četla pouze jednu knihu, a tou je The Catcher in the Rye (Kdo chytá v žitě). Kniha se mi líbila a oslovil mě autorův styl psaní, ale kdybych Holdena Caulfielda - hlavní postavu - potkala osobně, tak bych mu o hlavu omlátila to, co bych zrovna měla po ruce. Ale musím říct, že si od Salingera ráda přečtu i další knížky a ke knize The Catcher in the Rye se vždy budu vracet s láskou a neutichajícím nadšením.
 |
| Zdroj: www.weheartit.com |
***
Na závěr bych Vám chtěla poděkovat, že jste si článek přečetli, a doufám, že Vás tohle mé "povídání" o spisovatelích (a zajímavých lidech obecně) až tolik nenudí. Byla by ale škoda, kdyby někdo jako J. D. Salinger (nebo Jack Kerouac, když zabrousím do starších článků) byl zapomenut.
Máte nějaké přání, o kom byste si chtěli přečíst článek? A četli jste už nějakou knížku od Salingera?
A slibuji, že se pokusím zaběhnout do starých kolejí, a opět přidávat článek alespoň jednou týdně, protože ta téměř 3 týdenní pauza byla dost hrozná.
Mějte se krásně!
Evča
Žádné komentáře:
Okomentovat