Kniha, která ovlivnila miliony lidí

Na cestě

Možná Vás už ta moje "posedlost" Beat Generation otravuje, ale já si prostě nedám pokoj, protože jejich tvorba a vlastně oni samotní mě snad nikdy nepřestanou fascinovat. Nedávno jsem dočetla jednu z asi nejznámějších knih Jacka Kerouaca - Na cestě. A jelikož jsem si vyslechla spoustu otázek typu: "Co to čteš?" "O čem to je?" "Jak se ti ta knížka líbí?" "A kdože to napsal?", tak jsem se rozhodla, že knížce věnuji jeden článek - a to velmi ráda - protože si myslím, že Na cestě stojí za pozornost, ať už kvůli autorovi, stylu, jakým je napsaná anebo okolnostem svého vzniku.

Vznik románu provází spousta mýtů. Jedním z nich je, že Kerouac dílo napsal za 3 týdny. Ve skutečnosti dílo za ty 3 týdny pouze přepsal na psacím stroji, avšak pracoval na něm už několik let v podobě svých poznámek. Román napsal na 30 metrů dlouhou roli papírů (slepil pauzáky dohromady), aby nemusel neustále měnit listy papíru a brzdit proud svých myšlenek. 

Zdroj: www.weheartit.com

Dalším mýtem je, že Kerouac napsal dílo pod vlivem benzedrinu, ale v korespondenci Neallu Cassadymu píše:

"Napsal jsem tu knihu na KÁVĚ, vzpomeň na vyřčené pravidlo. Benzedrin ani tráva, nic z toho, co znám, se pokud jde o nakopnutí duševní síly, kávě nevyrovná."

V původním rukopisném svitku jsou postavy pojmenovány skutečnými jmény. V románu tak vystupují například Neall Cassady, Jack Kerouac a Allen Ginsberg. V upravené verzi románu jsou hlavními postavami Sal Paradise (Jack Kerouac), Dean Moriarty (Neall Cassady) a Allen Ginsberg se zde objevuje jako Carlo Marx.

Sal Paradise je mladý aspirující spisovatel, který žije se svou tetou v New Yorku. Je klidný, nijak nevyčnívá z tehdejší společnosti, ale to mu nestačí. Obklopuje se tedy filozofy a lidmi na okraji společnosti, zkrátka něčím zajímavými - bláznivými - lidmi. Jeden z jeho přátel, Chad King, si dopisuje s Deanem Moriartym, mladým delikventem z Denveru. Dean strávil nějaký čas na ulici a potom také v pasťáku za krádeže aut. Dean, který se nedávno oženil s 16letou Marylou, jednoho dne přijíždí do New Yorku a seznamuje se Salem. A jelikož je Dean jedním z těch "šílenců", člověk, který touží po kultuře a miluje život, tak si k němu Sal nachází cestu velice snadno. Ale v den, kdy se Dean vrací do Denveru, si Sal uvědomuje, jak málo času s ním vlastně strávil. Po čase Dean Salovi v opilosti píše, že se mu po něm stýská a přeje si, aby za ním přijel. Sal neváhá, a tak začíná jeho cesta stopem na západ.

Ale v tý době tančili po ulicích jako dva poděsové a já se za nima šoural, jako jsem se v životě vždycky šoural za někým, kdo mě zajímal, protože jediný lidi, který mě zajímaj, jsou šílenci, který šíleně žijou, šíleně melou a jsou příliš mimo, než aby se dočkali spasení, chtěj všechno najednou a hned, nikdy nezývaj, nikdy z nich nelezou všední banálnosti, ale planou, planou a planou jako úžasný žlutý římský svíce, který pak explodujou jak hvězdný pavouci a v jejich středu vidíte modrej třesk a každej udělá "Ááááááá!"

V Denveru se setkává se svými přáteli Deanem a Carlem Marxem. Sala ubytují, a snaží se mu dohodit dívku. V životě Deana v té době figurují 2 ženy - jeho přítelkyně Camille a jeho manželka Marylou. Sal v Denveru nezůstává dlouho a opět se vydává na cestu, tentokrát se svým přítelem Remim.  V San Franciscu chvíli pracují na místní vojenské základně. Když Salovi pošle teta peníze, o které si napsal, vydává se opět na cesty. Náhodou však potkává krásnou mexickou dívku Terry. Sal s ní začíná záhy bydlet, a aby se uživili, začnou sbírat bavlnu. A i přesto, že jsou spolu velmi šťastní, začíná to Salovi připadat málo a cítí, že je čas vrátit se domů do New Yorku. Tentokrát však bez Terry.

Zdroj: www.weheartit.com

Sal se s Deanem opět setkává o vánočních svátcích, kdy přijíždí spolu s dalšími dvěma lidmi - Marylou (i když se s ní rozvedl) a Edem Dunkelem. Dean Salovu bratrovi nabídne, že mu pomohou přestěhovat nábytek do New Yorku, a tak ho naloží do auta a vyjíždí z Virginie. Když nábytek vyloží, vrací se pro Salovu tetu. Když ji dopraví domů, tak se 4 přátelé opět vydávají na cestu. Sal se setkává se starými známými, Dean neustále přebíhá od Marylou ke Camille a naopak. Když se dostávají do San Francisca, okamžitě běží za svou právoplatnou manželkou. Marylou jde se Salem do hotelu a zajistí jim pokoj. Brzy Sala však opouští, najde si bohatého muže a předstírá, že Sala vůbec nezná. Dean přichází, aby se po ní zeptal. Salovi brzy přichází šek od tety a opouští San Francisco.

Jak se říká tomu pocitu, kterej vás přepadne, když odjíždíte po nedohledný pláni od přátel, který se neustále zmenšujou, až z nich zbydou jen malý rozmazaný tečky? - je to vědomí toho, jak se nad váma klene příliš velkej svět, je to loučení. Ale obloha se klene nad dalším bláznivým dobrodružstvím a my se mu zase ženeme vstříc.

Sal se po roce vrací do Denveru, a zjišťuje, že je bez Deana nešťastný. Proto se ho vydává hledat do San Francisca. Dean má rozbitý palec a narodila se mu jeho první dcera. Camille vůbec není nadšená z toho, že Sal přijel. Dean se Salem v noci vyráží do ulic. Když se vrátí, Camille Deana vyrazí. Dean a Sal tak jedou do Denveru, aby našli Deanova otce, ale jsou neúspěšní. Jeden muž si je najme, aby mu odvezli jeho auto do Chicaga. Během cesty nabourají, avšak z Chicaga jedou do New Yorku stopem.

Za rok se Sal rozhodl, že chce jet do Mexika. Krátce před odjezdem se objevuje Dean s tím, že by ho chtěl odvézt do Mexico City. Sal si Mexiko ihned zamiluje, protože jsou pro něj všichni Mexičani šílenci, stejně jako všichni lidé, kterými se kdy obklopoval. Když se dostanou do Mexico City, tak je Sal příliš nemocný na to, aby si mohl město užít - dostal úplavici. Dean za Salem jednoho dne přijde a řekne mu, že se vrací domů a Sala tam nechává. V tu chvíli si Sal uvědomuje, jaký byl Dean po celou dobu podrazák.

Další setkání Sala s Deanem je velmi krátké - Sal zrovna jede s Remim na koncert. A když Dean zajde za roh, Sal se s ním už nikdy víc nesetká.

A tak když v Americe zapadá slunce a já sedím na starým rozbitým molu u řeky a sleduju to strašně dlouhý nebe nad New Jersey, cítím veškerou tu syrovou zemi, která se valí v jedný nesmírný mase až k západnímu pobřeží, myslím na všechny ty nekonečný cest a nepřehledný spousty lidí, který na ní žijou a sněj, a v Iowě pláčou děti, protože, jak teď už vím, je v tý zemi nechávají plakat, a dneska nevyjdou hvězdy - copak nevíte, že Bůh je medvídek Pú? - a večernice se musí sklánět nad prérií a zalévat ji svým matným jiskřivým svitem těsně před tím, než zemi požehná svým příchodem ta nejtemnější noc, která zhasne všechny řeky, pohltí vrcholky hor a zahalí i to nejzazší pobřeží, a nikdo neví, co se komu stane, kromě toho, že bude každým dnem opuštěně stárnout, a já myslím na Deana Moriartyho, myslím i na jeho otce, starýho Deana Moriartyho, kterýho jsme nikdy nenašli, myslím na Deana Moriartyho.

Tak a na závěr bych Vám tuhle knížku ráda doporučila. Podle mě je to úžasný příběh a upřímně - musím říct, že miluji Kerouacův styl psaní a vyjadřování. O to úžasnější pro mě je, když můžu do myšlenek takového člověka nahlédnout alespoň tímto způsobem. Fascinující je pro mě však to, že je to tak trochu autobiografie a neskutečně mě mrzí, že se mi do rukou nedostalo původní nepozměněné vydání. 

Menší zajímavostí je, že podle knihy byl natočený i film. V roli Marylou se zde objevuje Kristen Stewart.

Zdroj: www.weheartit.com

Nemyslím si, že by se knížka líbila každému. Jak už někde na blogu zaznělo - na Kerouaca musí být nálada, a to se netýká pouze tohoto románu. Když si ale Jacka Kerouaca jednou oblíbíte, už Vás to nepustí.

Ah... Tak tohle bylo vyčerpávající. Řekla bych, že víc pro Vás, než pro mě. Každopádně doufám, že se Vám článek líbil, nebo Vás minimálně zaujal, a že jsem Vás od přečtení knihy neodradila. Přece jen jsem Vám v článku neprozradila úplně všechno. Nevíte, jaká byla Marylou, jaký byl její osud, jaká byla Camille, koho všeho potkal Sal při stopování, jak byl Dean čím dál šílenější a už vůbec nevíte, co se stalo v Mexiku. Jestli jsem ve Vás teď vzbudila zvědavost, tak Hallelujah! Podle mě totiž tenhle příběh zkrátka stojí za to, abychom ho četli, abychom ho sdíleli a abychom ho udržovali živým alespoň mezi sebou navzájem tak dlouho, jak to jen bude možné. Byla by škoda, kdyby upadl v zapomnění. 

Tenhle článek nechci vydávat za recenzi, protože to se tak podle mě ani nazvat nedá. Je to prostě článek o knížce. A podle mě se sem shrnutí děje docela hodí.

Mějte se krásně!

Evča