Povykujem mnoho pro nic

Divadlo v Dlouhé

Shakespeare. Zase. Ale proč ne? Shakespeara není nikdy dost.

Ačkoliv Hamlet v podání Švandova divadla dokáže rozesmát – recenze minulá, komedie žánrem oficiálním je Mnoho povyku pro nic.

Divadlo v Dlouhé získalo moje srdce již dávno, ve sladkých 16 letech a o pět let později jsem docházela pravidelně. Po dlouhých třech letech jsem s mírnými obavami, ale i krásnými vzpomínkami, vstoupila do průchodu, v němž divadlo sídlí. A děkuji moc, že jsem se nezklamala. Nebylo to jen vínkem, jež před představením padlo. 

Příběh krásné Héry, jejího budoucího manžela Claudia, uštěpačné Beatrice, důvtipného Benedicta a pleticháře Dona Pedra snad zná každý. Šmrnc, který režisérka Hana Burešová dodala nesmrtelné hře, je lehký, dobře stravitelný a Shakespearovi neuškodí, spíše ho rozvíjí. Ponejvíce bylo osvěžující zpracování hry do prostředí moderního jachtařského klubu, živé scény, jež občasně protne zvuk mačkající se spouště foťáku a pozastavení akce. Ano, vzniká momentka. Živá hudba se výborně hodí do „pařeb“ smetánky, která nahrazuje šlechtu v moderním zpracování inscenace.

Beatrice s Benedictem - kteří by se raději nechali pověsit, než by se sezdali s opačným pohlavím, se postupně, díky intrikám a pletichám, stávají zamilovaným párem, který vlastně tak úplně neví, jak to s tím druhým má „koulet“.

Díky omylům a zaškoďáckému plánu, sejde ze svatby Héry a Claudia, nicméně, jak jinak, vše skončí „very well“ Ti, co by se do sebe nikdy nezamilovali, se zamilují, špatní budou potrestaní a vy se budete smát skoro celou dobu, protože nemáte jinou možnost.

Do jachtařského klubu, kde mají všichni peněz dost, se také vmísí plebejští policisté, kteří dávají hře punc lidovosti. Díky nim, i když stupidita jim srší i z uší, se komplot ušitý na naše milence, též poodhalí.

Do hlavních rolí jsou trefně vybráni Marek Němec a Helena Dvořáková, kterým se povedlo chytře i puberťácky zároveň, zahrát špičkující a pomalu se do sebe zamilovávající pár.

Jan Vondráček, v roli prince a pleticháře Dona Pedra je jako vždy dominující, jakmile se objeví na scéně.

William se možná v hrobě otáčí, ale to je tím, že rejdí samým štěstím, poněvadž jeho hry nepatří do starého železa.

Napsals to skvěle Willíku. Jako vždy.

P.S. V jedné chvíli vběhl na jeviště pes. Asi tam neměl co dělat, ale mě to vůbec nevadilo. A když vám TOHLE nevadí, tak je ta hra dobrá.

Katka