Dvojitý agent

Ahoj, ahoj!

Zase jsem se neozvala věčnost, co? Ale i tak předpokládám, že ti z Vás, kdo mě sledují na Twitteru nebo na Facebooku mě už mají plné zuby. Ale co už. S tím toho moc nenadělám. Ráda bych Vám řekla, že se událo během mé "odmlky" hodně věcí, ale asi bych docela lhala. Mám doma šaty na ples, nacvičujeme "půlnoční překvapení",  příští týden odjíždím do Anglie a každých 14 dní jezdím do Prahy na přípravný kurz na žurnalistiku. Novinka by mohla být, že momentálně umírám na rýmičku, neteř na mě vylila víno, a že právě čtu Žert od Milana Kundery.

A vlastně mám pro Vás ještě další novinku. Jistě (možná) si všichni pamatujete na můj rozhovor se spisovatelem Richardem Skolkem. Nedávno mu v tištěné podobě vyšla jeho kniha Moudré z nebe (jako e-kniha je k dostání už nějakou chvíli), která je, tuším, zároveň první knihou nakladatelství Backstage Books, která jim v tištěné podobě vyšla. V dnešní době má Richard společně se svým kamarádem projekt Ždibřich. A pokud se jejich projektu bude dařit a stihnou vytvořit dostatek stripů, tak časem vyjdou i knižně. Podpoříte je?

Teď už ale vážně k dnešnímu článku! V pátek 6. listopadu jsme společně s několika studenty a učiteli jeli do pražského Divadla na Vinohradech na představení s názvem Dvojitý agent. Už to o hře dost vypovídá, ne?

Autorem této divadelní hry je britský dramatik Sir Tom Stoppard (rodným jménem Tomáš Straussler), který se narodil 3. července 1937 ve Zlíně. Svou kariéru započal v Anglii roku 1954 jako novinář, ale později se z něj stal dramatik. V roce 1998 se podílel na scénáři oscarového snímku Zamilovaný Shakespeare. Z jeho tvorby jsou divákům známé i hry jako Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi, To pravé nebo Arkádie. Jak už jsem ale prozradila v nadpisu a o odstavec dříve, ráda bych se v tomto článku chtěla věnovat divadelní hře Dvojitý agent.

Zdroj: www.weheartit.com

Obsazení:

Hapgoodová - Simona Postlerová
Blair - Svatopluk Skopal
Kerner - Jiří Dvořák
Ridley - Jan Šťastný
Wates - Tomáš Dastlík
Maggs - Marek Lambora
Merryweather - Daniel Bambas

Hlavní postavou je agentka Elizabeth Hapgoodová, šéfka britských tajných služeb, s krycím jménem "Matka". Má syna Joea, který hraje fotbal, a netuší, kdo je jeho otec. Hapgoodová je v kolektivu obklopena samými muži, pro které je velmi přitažlivá. Se všemi si již něco zažila a v jejím životě hrají velmi důležitou roli.

Zpravodajská služba USA dostane podezření, že jeden z kolegu Hapgoodové, Kerner, donáší Sovětům. Proto do Velké Británie posílají svého agenta Watese, aby tuto situaci prověřil. Hapgoodová odmítá tomuto nařčení uvěřit, a proto se rozhodne vypátrat pravdu na vlastní pěst. Nakonec její podezření padne na Ridleyho. Blair jí pomůže vymyslet na něj lest, do níž bez jejího tušení zatáhne i Joea. Dojde k přestřelce a Hapgoodová Ridleyho zabije.

Divák se během představení dozvídá, že otcem malého Joea, a zároveň osudovým mužem Hapgoodové, je agent a jaderný fyzik Kerner. Elizabeth se ho snaží přesvědčit, abys ní zůstal a prozradil svému synovi, kým je. A přestože (nebo možná právě proto, že) ji Kerner miluje, odlétá do Ruska, aby ji ochránil a neohrozil ji.

A jaké ze hry plyne ponaučení? Pokud jste agentem tajných služeb, dávejte si pozor, na koho střílíte.

Tak, to je ve zkratce děj hry, ale samozřejmě, že jsem Vám toho ještě spoustu zatajila. Přece Vám hned všechno neprozradím. Faktem ale je, že se divák v ději docela snadno ztratí, takže tenhle článek berte jako čistě můj pohled na tuto inscenaci, ale doufám, že jsem dějovou linku alespoň trochu zachovala. Dále se ve hře objevuje hodně kvantové fyziky, kterou Stoppard v této hře aplikoval na lidské chování. Ne každému se musí líbit ty odborné definice, které Kerner vypouští z úst, ale do Dvojitého agenta to zkrátka patří. A pokud někdo máte - stejně jako já - "úchylku" na díla, která fyzikou a jinými vědami překypují, tak je to pro Vás to "pravé ořechové".

Doufám, že jsem Vás tím předchozím odstavcem moc nevyděsila. I tak ale musím říct, že je to hra plná lidských citů, vztahů, britského suchého humoru, akce, napětí a detektivních zápletek. A když máte možnost na prknech, která znamenají svět, vidět taková herecká esa, jako jsou Simona Postlerová, Svatopluk Skopal nebo Jan Šťastný, tak už to je samo o sobě velkým zážitkem. A jelikož jsem tak trochu zatížená na Jiřího Dvořáka, musím vyzdvihnout i jeho herecký výkon, kdy při těch složitých fyzikálních definicích a jevech působil tak přirozeně, až si člověk říkal, že na tom vlastně ani nemůže být nic složitého. A přiznávám, že když opouštěl agentku Hapgoodovou, tak mi ujelo pár slziček... No, konec opěvování herců, jdeme dál.

Na závěr bych Vám tuto hru ráda doporučila. Vlastně nejen tuto hru, ale celé Divadlo na Vinohradech, které mě naprosto okouzlilo. je to nádherná budova a navíc se nachází na Náměstí Míru. Ideální kombinace, ne? Rozhodně to pro mě nebyla jeho poslední návštěva.

Doporučení: Koncem dubna zde bude mít premiéru divadelní hra G. B. Shawa, Pygmalion. Takže jestli seženu lístky, rozhodně se tam uvidíme. Uvidíme?

Pokud se Vám podařilo přelouskat se článkem až sem, tak děkuji a zároveň gratuluji. I když... Snad nejsem tak nudná. Nebo ano? Doufám, že Vás článek alespoň trochu zaujal a motivoval k tomu, abyste si některý večer udělali volno a zašli do Divadla na Vinohradech zhlédnout některou z jejich inscenací. 

Mějte se krásně!

Evča