Reading in English

Ahoj, ahoj!

Po dlouhé době je tu nový článek! Až je těžké tomu uvěřit, že? Jenže když žijete (nebo přežíváte) s vědomím, že za necelý měsíc píšete praktickou maturitu a přitom máte pocit, že skoro nic neumíte, tak na nějaké psaní nemáte ani pomyšlení. Ale slibuji, že se po 25. květnu, kdy všechno to šílenství (snad) skončí, zase najedu na režim 'minimálně jeden článek týdně'. Těsně po maturitě mě čekají dvě zajímavé akce - jestli to tak můžu nazvat - takže můžete očekávat spousty fotek. A navíc v červenci zase jedu na KVIFF, takže zase budete mít spoustu čtení. Tentokrát se třeba probojuji přímo k červenému koberci a neskončí to jako vloni, kdy jsem 'vyblýskla' jen Richardovu šedivou hlavu. 

Ale teď už k tomu, o čem bude tenhle článek. Ti z vás, kdo sledují fanpage na Facebooku (jestli ne, tak je čas to napravit, protože když nepíšu sem, snažím se tam dávat zajímavé příspěvky), si jistě všimli, že poslední dobou hodně čtu knížky v angličtině. U spousty lidí jsem se setkala se strachem z toho, že by tomu prostě nerozuměli. Ale víte co? To je hrozná blbost. Teď jste si nejspíš pomysleli: "Té se to říká." A máte pravdu. Říká. 

"Jste profesionální student, a to je váš job."

Člověk si ani neuvědomí, jaká je to pravda, dokud mu to někdo neřekne. Co je náplní naší práce? Jednoduše - vybrat si z výkladu to nejdůležitější a snažit se projít ročníkem. Projít. To je to slovo. Nebaví vás některý předmět? Tak to máte smůlu. Prostě se to naučte, abyste prolezli. Mně osobně se tenhle postoj ke školství nelíbí, ale to by vyšlo na samostatný článek, a tady se tomu věnovat nechci. Chtěla jsem dojít k tomu, že během těch let, co jsem 'profesionální student' jsem nějak došla k tomu, že všichni můžeme být premianti, když se budeme pilně učit a v podstatě nedělat nic jiného, ale to, jak potom dokážeme daný předmět dál aplikovat je o talentu, o zájmu a o tom, jak nás baví. Pokud jde o mě, tak mně vždycky nejvíc bavily předměty jako čeština nebo cizí jazyky. Pravda je, že se na tyhle předměty už ani nijak celistvě neučím podle sešitů, ale hledám si informace mimo a pak se to snažím kombinovat s tím, co vím z hodin. Znám ale lidi, kterým prostě cizí jazyky nejdou, a pak si stěžují, co po nich zase kdo chce. Jenže když se to ani nechtějí naučit, tak co jim na to má člověk odpovědět? 

Zdroj: www.weheartit.com

Čtení v cizím jazyce je vedle konverzace a poslechu nejlepší cestou, jak daný jazyk poznat. Zjistíte, jakou má strukturu a  především si rozšíříte slovní zásobu. A co víc? Pokud čtete knížku v originále, poznáte skutečný styl psaní a myšlenku autora bez zásahů překladatele.

Na žebříčku mých nejoblíbenějších autorů najdete skoro samé Brity a Američany, a jelikož je angličtina jednou z mých 'specialit', kterým se ráda věnuji i mimo školu, je jasné, že se budu zabývat především jejich tvorbou. Navíc... Je sice pravda, že miluji i Borise Viana, Haruki Murakamiho nebo Jo Nesbøho, ale upřímně - francouzština, japonština ani norština mi ani zdaleka nic neříkají. 

Žádný slovník

První, co by si měl člověk uvědomit, když se chystá přečíst svou první knížku v angličtině, je, že nebude rozumět úplně všemu. A to je v pohodě, protože tím se vlastně učí. Mně už od základní školy vedli k tomu, že nemám lítat ke slovníku kvůli každému slovíčku, kterému neporozumím, ale že se mám pokusit odvodit jeho význam z kontextu věty. A když mu neporozumíte, tak i bez toho jednoho slovíčka budete vědět, o čem ta věta je. Pokud vám ale vážně nedojde, co slovíčko znamená a objevuje se v knížce hodně často, vezměte tužku a na kraj stránky nebo nad dané slovo si napište, co znamená. 

Zdroj: www.weheartit.com

Úryvky

V článku Moje čtenářské (zlo)zvyky jsem zmiňovala, že kromě čtení první a poslední věty si v knížce ráda zatrhávám úryvky - dobře, občas celou stranu - který mě hodně zaujme nebo mě donutí přemýšlet. Na takové úryvky si vedu i sešit, kam si je přepisuji. Je pravda, že zatím převažují ty české, protože kdybych si chtěla z některých anglických knížek, které jsem četla, vypsat úryvek, musela bych je přepsat celé - nebo alespoň všechny repliky některých postav. To se mi naposledy stalo u To Kill a Mockingbird. Co Atticus Finch řekl, to jsem měla nutkání si zatrhnout, ale to bych pak 5 let nedělala nic jiného, než že bych to všechno přepisovala. 

Zdroj: www.weheartit.com

Co z toho?

Teď si asi spousta z vás říká: "No, a co jako? Stojí mi to za to, abych se takhle namáhal(a), když mi to stejně k ničemu nebude?" Ale bude. Když se budete dívat na filmy nebo seriály s titulky, tak je za chvíli nebudete potřebovat. A to nejen k tomu, že si angličtinu naposloucháte. Jestli se teď stejně jako já chystáte na maturitu a následně na univerzitu, tak tím hodně naberete na slovní zásobě a když budete chtít říct, že je něco 'pěkné', tak už nebudete omezeni jen na slovíčko 'nice', ale budete znát dalších X synonym. A i když si říkáte, že v ČR angličtinu stejně potřebovat nebudete, tak jste na omylu. Vždyť i v Praze se mě snad pokaždé zeptá nějaký cizinec na cestu nebo s něčím potřebuje poradit na nádraží. A neobejdete se bez ní ani když budete pokračovat ve vzdělávání. 

Zdroj: www.weheartit.com

Nákup

A kde se dají knížky v angličtině koupit? Skoro v každém knihkupectví. Já osobně mám v tomhle ohledu nejradši Neoluxor. Jednoznačně. Ať už v e-shopu nebo v kamenných prodejnách mají hodně dobré ceny a hodně široký výběr. A pokud si stále nejste svou angličtinou jistí nebo jste jen v začátcích, tak jsem v Palladiu zahlédla i regál Easy Reading - nijak zvlášť jsem ho nezkoumala, ale jsem si jistá, že byste si vybrali i tam. Jinak vážně záleží na vašich preferencích. Spousta jich je i na portálech jako Martinus.cz nebo Megaknihy.cz. 

Pokud se vám ale nechce do cizojazyčných knih nechce investovat, zajděte si do knihovny, tam jich určitě bude spousta. Nebo jestli je ve vašem okolí někdo, kdo rád v cizím jazyce čte, půjčte si knížku od něj. To kolikrát bývá to nejlepší řešení.

Nikdy bych nečekala, že se bude moje sbírka knížek v cizím jazyce tak rozrůstat. V současné době jich mám 18 a pořád je dokupuji. Na té mé sbírce mám nejraději to, že každá z knížek má svůj příběh. Nebo spíš příběh, jak jsem k ní přišla. Jednu knížku jsem dostala od strejdy z Austrálie, další jsem si koupila v den, kdy se mi rozbila moje první čtečka (spadla ze stolu, a to vážně nevím jak - black magic?!), několik jsem si jich koupila při studijním pobytu v Anglii, a tak bych mohla pokračovat dál.

A co bych vám na závěr doporučila za knížky? Asi The Catcher in the Rye od J. D. Salingera (i když mě Holden Caulfield pěkně štval), To Kill a Mockingbird od Harper Lee (vážně, Atticus Finch je dokonalý), dál je skvělá knížka The Perks of Being a Wallflower, kterou napsal Stephen Chbosky (Charlie je zlatíčko, a každý si někdy připadáme jako on) a konečně One Day od Davida Nichollse (příběh Em a Dextera si nejde nezamilovat). Tak třeba jsem se vám trefila do vkusu.

Na samý konec bych chtěla říct, že i když si nejste jistí tím, jak ovládáte cizí jazyky nebo se je neučíte tak rychle, jak jste očekávali, tak se neděste. Vždyť ani Řím nebyl postavený za jeden den. Každý se učíme jinak a každému jde něco jiného. A budu se opakovat, ale to čtení vám neskutečně pomůže se slovní zásobou. Stejně jako v češtině.

A jak jste na tom se čtením v cizích jazycích vy?

Koukám, že jsem se zase rozepsala. Ale doufám, že se tu našli odvážlivci, kteří článek dočetli až sem. Doufám, že jsem vás alespoň trochu motivovala k tomu, abyste objevili kouzlo čtení v angličtině. Věřte mi, že čas tím neztratíte, a navíc tím hodně získáte.

Mějte se krásně!

Evča