L.A. & Kodaline

Ahoj, ahoj!

Konečně je tu článek, který jsem vám slibovala. Poslední dobou na psaní nemám vůbec čas, tak mi trvá, než něco sesmolím. Řekla bych, že to je zkrátka úskalí maturitního ročníku. Znáte to - opakování učiva a strašení studentů, že zkoušku dospělosti nezvládnou. Ale ne, budu optimista, a všichni to zvládneme. Anglie už totiž čeká! 

Teď už ale k tomu, o čem má být tenhle článek. Ti z vás, kdo mě sledují fanpage na Facebooku, zřejmě ví, že jsem v sobotu 20. února byla v pražské Lucerně na koncertu irské kapely Kodaline, jejichž předskokany byla skupina L.A. (Pokud by vás zajímaly všechny fotky z koncertu, najdete je právě na Facebooku.) Abych řekla pravdu, tak jsou pro mě Kodaline tak oblíbenými hudebníky, tak jako je mým nejoblíbenějším spisovatelem miláček Jack Kerouac. A to už je co říct, protože kvůli Jackovi bych se klidně vrátila v čase. Podle toho vám asi došlo, že téhle irské partičce patří na mém seznamu v oblasti hudby číslo 1. Proto mě hodně šokovalo, když jsem zjistila, že přijedou k nám do České republiky - a to poprvé.

Teď bych vám tu klidně mohla popsat, co jsem vlastně celý den dělala, jak jsem byla na přípravném kurzu na žurnalistiku, a jak netuším, jak napíšu dvoustránkovou reportáž o Praze a komentář o aktuálním dění, ale toho vás ušetřím a přesuneme se až do Lucerna Music Baru. Jelikož jsme s kamarádkou chtěli být u pódia, čekali jsme před vchodem už hodinu a půl předem. Docela nás zklamalo, že jsme nebyly největší 'aktivky', a že tam před námi bylo už alespoň 20 lidí, ale ještě pořád to bylo dobré. Když už jsem začala být otravná s odpočítáváním minut, tak se krátce po 18. hodině otevřely dveře. Ani nevím jak, ale najednou jsem stála skoro u pódia. 

V 19:00 na stage přiběhla kapela L.A. Tahle španělská partička u nás není moc známá, ale já si už 3 týdny dopředu pouštěla jejich písničky, tak jsem věděla, co od nich mám čekat. Nebo jsem si to alespoň myslela. Nebyla to sice láska na první poslech, ale zrovna tenhle žánr mám ráda. Řekla bych, že při první písničce jsme na ně všichni koukali jako 'vyorané myšky', ale jen co nás frontman přivítal slovy: "Hello, Prague! You're beautiful!," ozvalo se sálem jednohlasné ach. Postupně si nás všechny získali svou bezprostředností, sklenkou whiskey v ruce, přízvukem a především svou hudbou. Nikdy bych neřekla, že by mě takhle dokázala nadchnout 'předskokani', ale stalo se tak. 


Na navození té správné atmosféry byli perfektní a dovolím si tvrdit, že si v Lucerně získali spoustu nových příznivců. Mně osobně se líbí právě ten jejich pop-rock, který stejně jako u Kodaline sklouzává k alternativě, takže pokud takovou hudbu máte rádi i vy, mohly by vás zaujmout jejich písně jako In The Meadow; Oh, why? nebo Older. Jednoduché texty, jednoduchá chytlavá hudba, která neurazí, ale buď si člověka podmaní nebo ho zkrátka jen zanechá při vědomí, že něco takového existuje. Já jsem si je zamilovala.

A i když jsou koncerty hlavně o interpretech, tak je jejich neméně důležitou součástí i publikum. Je pravda, že ze začátku jsme byli u L.A. všichni poněkud zaražení, ale potom nastal jeden z těch zvláštních momentů, kdy si lidé rozumí i beze slov a jen vnímají to, co jim předává interpret. Vznikne mezi nimi určité pouto, které se stává tím, co je základem a zároveň kouzlem všech koncertů. Zkrátka to, co dělá každý koncert výjimečným a neopakovatelným. V pauze mezi jednotlivými kapelami jsem se navíc ještě utvrdila v tom, že jsou lidi ze Slovenska skvělí, a že slovenština je krásný jazyk. Takže když slečna za mnou řekla: "Bože, keď príde Steve, tak já sa roztopím," vyznělo to v tu chvíli hodně vtipně. Ale víte co? Když potom Steve skutečně přišel na stage, byly jsme naměkko všechny.

Nastal ten vytoužený okamžik, kdy se na pódiu objevila úžasná irská kapela Kodaline. Jak už jsem zmiňovala, hrají pop-rock a sem tam sklouznou k alternativě. Často se říká, že mají podobný zvuk jako Coldplay nebo jejich krajané U2, ale pro mě jsou zkrátka jedineční. Možná je to tím, že jsou o něco komornější a nevyprodávají obrovské haly. Ten relativně malý prostor Lucerny mi pro ně přišel ideální, a když stojíte téměř u pódia, je nemožné si koncert neužít. 

Nevím, jestli má smysl tu psát, jak byli úžasní, ale jen tak pro představu - pokud jste někdy slyšeli některou jejich písničku, tak naživo zní ještě 100x lépe. Proto si asi dokážete představit, jak mě potěšilo, když zahráli kousky jako Lost, High Hopes, Ready nebo All I Want. A i když Steve Garrigan vystřídal během koncertu alespoň 10 hrnků čaje a občas mu přeskočil hlas, ale i tak by mu mohl ty vysoké tóny závidět i Adam Levine z Maroon 5, vám zodpovím ještě jednu otázku. Jo, ty jejich vokály jsou úžasné i ve skutečnosti - což nechápu. 

Pohled přímo do objektivu - woohoo!

Každopádně bylo očividné, že žádná z kapel nečekala takový ohlas publika. Kluci z Kodaline - asi bych spíš měla říkat chlapi, nebo ještě líp 'guys from Kodaline' - byli dojatí a nečekali, že se na pódium budou muset ještě jednou vracet. Koncert byl pro mě zkrátka důkazem toho, že ač se mnohdy pohybujeme na hraně nevkusu, je tu alespoň pár lidí, minimálně plná Lucerna, kteří mají "čuch" na dobrou muziku.

Když Kodaline odešli z pódia definitivně a dav se začal rozpouštět, byla možnost setkat se s kapelou L.A., kteří tam zároveň prodávali své desky a další merch. No, a hádejte. To jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Tak jsem si aktivně ("jak překvapivé) koupila jejich tričko s tím, že si ulovím podpisy. A víte co? Mám je! Sice mám jen 3/4, protože jsem toho čtvrtého nemohla najít, ale i tak. Jsou velmi milí a docela jsem si s nimi procvičila angličtinu, což se hodí vždycky, a navíc mi slíbili, že zase přijedou - což ostatně během koncertu slíbili i Kodaline. 

Nakonec tu pro vás mám dobrou zprávu. Pokud vás L.A. nebo Kodaline zaujali, tak budete mít možnost vidět je naživo znovu. Kodaline vystoupí v České republice v červenci, a to v rámci festivalu Colours of Ostrava. Jestli letos na tenhle festival pojedete, tak vám asi budu hodně závidět, protože pro letošní rok mají doslova luxusní lineup. (Ale je fakt, že jestli odmaturuji, tak už se budu vidět v Anglii a nějaké koncerty v ČR mě zajímat nebudou.) A pokud vás láká L.A., tak vám akorát můžu říct, že už teď chystají další evropské turné. Tak třeba se staví i tady. 

Wow. To jsem se zase rozepsala. Původně jsem článek chtěla spojit ještě s koncertem Chinaski, ale jelikož si jedno nejmenované pako (ano, já - vyhráváte imaginárního zlatého bludišťáka) vzalo foťák, ale paměťovou kartu nechalo doma v notebooku, tak nemám žádné fotky. A popravdě bych o tom koncertu nakonec radši ani nepsala, protože bych si jen zkazila náladu a vy byste z toho odpadli. Takže doufám, že se vám tenhle článek líbil, a pokud jste byli na koncertě Kodaline taky, dejte mi vědět, jaké z toho máte dojmy. 

A závěrečná poznámka: Asi jste si toho už všimli v minulých článcích, ale kdyby ne, tak slova, která jsou v textu červeně jsou všechno odkazy na písničky nebo články, které na dané téma odkazují. Možná si ťukáte na čelo, proč vám to říkám, ale v některých článcích jsem zvýrazňovala třeba i každé druhé slovo.

Tak se mějte krásně!

Evča