Konečně je tu článek, který jsem vám slibovala. Poslední dobou na psaní nemám vůbec čas, tak mi trvá, než něco sesmolím. Řekla bych, že to je zkrátka úskalí maturitního ročníku. Znáte to - opakování učiva a strašení studentů, že zkoušku dospělosti nezvládnou. Ale ne, budu optimista, a všichni to zvládneme. Anglie už totiž čeká!
Teď už ale k tomu, o čem má být tenhle článek. Ti z vás, kdo mě sledují fanpage na Facebooku, zřejmě ví, že jsem v sobotu 20. února byla v pražské Lucerně na koncertu irské kapely Kodaline, jejichž předskokany byla skupina L.A. (Pokud by vás zajímaly všechny fotky z koncertu, najdete je právě na Facebooku.) Abych řekla pravdu, tak jsou pro mě Kodaline tak oblíbenými hudebníky, tak jako je mým nejoblíbenějším spisovatelem miláček Jack Kerouac. A to už je co říct, protože kvůli Jackovi bych se klidně vrátila v čase. Podle toho vám asi došlo, že téhle irské partičce patří na mém seznamu v oblasti hudby číslo 1. Proto mě hodně šokovalo, když jsem zjistila, že přijedou k nám do České republiky - a to poprvé.
