Se Starbucks na cestách IV.

Sukiennice a Kościuszkova mohyla. Polský Krakov.

Co na hrnku Starbucks není, je významná oblast poblíž Krakova. Má své místo v našich dějinách. To místo je více než temné. 

Vyprávění příběhů, balad, předávání zážitků z generace na generaci. Některé jsou přikrášlené, jiné bázlivé a většina jich je pohádkových. NĚKTERÉ, ale nejste schopni vypovědět celý svůj život. Skoro. 

Jodi Picoultová rozvíjí příběh 25leté dívky SAGE, která trpí komplexem méněcennosti a uzavírá se před čilým životem přes den, do samoty noci v pekařské kuchyni, kde pracuje jako pekařka. Jejím skutečným problémem jsou šrámy na duši, nicméně největší tíhou pro ni samotnou, je jizva na obličeji způsobená autonehodou a smrtí matky. 

I když vede samotářský život, přes den v podstatě neustále spí, k večeru se odplíží do své teplounké kuchyně, má románek s ženatým mužem a dochází na terapii. Na té se seznámí s vysloužilým a v městečku oblíbeným učitelem Josefem Weberem a jeho jezevčicí Evou. Josef má přání. Zvláštní přání. Chce, aby mu Sage jako dívka se židovskými kořeny pomohla zemřít. Překvapilo by vás, kdyby vám milý, starý pán, k němuž pociťujete přátelství, přiznal, že byl příslušníkem SS a vedl koncentrační tábor v Polsku? Všechny tábory byly zrůdné. Tento máme však v podvědomí všichni. A vždy, když slyšíme jeho název, trošku nás zamrazí. Auschwitz – Osvětim. Sage jedná rychle, v jistých chvílích se zdá, že ani nepřemýšlí a koná velmi impulsivně na uzavřenou dívku. Ačkoliv se jako židovka necítí a k víře netíhne, její babička Minka přežila holocaust. Přesto, že při prvním pohledu na Mince toto období nezanechalo žádné stopy, kromě vytetovaného čísla na paži, nikdy se své vnučce nesvěřila. 

Picoultová píše o střetu generací, dívá se na konflikt z různých úhlů a nechává hlavní aktéry, aby se vyjádřili ze svého pohledu. Pohledem Josefa, Sage, Minky a Lea, agentem FBI, který je přivolán Sage, aby vyšetřil Josefa a jeho válečné zločiny a usvědčil ho. 

„Určitě byli i Němci, kteří byli lepší než ostatní, kteří se neřídili tím, co řekl Hitler. Pokud je člověk nedokáže vnímat, jako jednotlivce - pokud neumí odpustit těm, kdo o to žádají - není potom stejně špatný jako kterýkoli z nacistů?“ „Ne,“ namítnu. „ Dělá to z něho člověka.“

Sage hraje dvojí hru, chvíli neví, co si myslet nebo cítit, ale vždy se jí vrátí odhodlání za hrůzy, jež byly spáchány, Josefa popravit legální cestou – usvědčit jej a odsoudit. Mě osobně nejvíce dojal mystický příběh Minky, který vymýšlela jako pubertální dívka až do dospělosti. Kousky jejího příběhu prokládají klasický děj a možná je nejlepší z celé knihy. 

„Zjistila jsem, že existuje víc než jeden způsob, jak zabít upíra… Je možné najít původní tělo a rozříznout mu srdce. Vyteče krev všech jeho obětí. Něco z toho byly jen babské povídačky, ale bylo mi jasné, že ta poslední rada je pravdivá, protože jsem si byla jistá, že kdyby Aleksovi někdo rozřízl srdce, vykrvácela bych i já.“ 

Přímé vyprávění Minky o začátku nacismu a jeho dopadu na polské židy je psán konkrétně, s emocemi, ne však přehnanou sentimentalitou. 

„Rychle jsem se oblékla. Chtěla jsem se co nejdřív zbavit studu, že jsem nahá, že nejsem k rozeznání od ostatních žen kolem. Zapínala jsem si kabát, když mě dozorce chytil a dovlekl mě ke stolu. Tam mi nějaký muž potřel levé předloktí alkoholem a další na mou kůži začal jehlou psát. Nechápala jsem zpočátku, co se děje, pálilo to a cítila jsem zápach spálené kůže. Sklopila jsem pohled. A14660. Byla jsem ocejchovaná jako dobytek. Už jsem neměla ani jméno.“ 

Rozhřešení přichází zbrkle, i když kniha má stránek dost, klidně bych ještě kousek snesla a nevadil by mi, spíše bych ho uvítala. Slušná bichle se nezapře, nicméně jestli nemusíte literaturu faktu, představu o holocaustu si uděláte z Vypravěčky. A stojí zato těch 500 stran přelouskat. Zda-li se pravdy dopátráte během čtení a konec vás uspokojí, nechám na vás. 

Osvětim 

Osvětim leží cca 60 km od Krakova. Vypravíte-li se do Krakova a chcete se zastavit v Osvětimi či Březince, rozmyslete si tento krok. Můj osobní názor je, že každý by měl kus z této historie vidět na vlastní oči, ale měl by na to být připravený. Na jednu stranu, ačkoli se většina z nás nebude cítit dobře, je to krůček k poznání a uvědomění si, jak se život může zvrtnout, jak je důležitá svoboda a vlastní vůle. Tyto zdi dokazují, že je v jednu chvíli máte a v druhé bojujete o doušek vody a vlastní duši.
A třeba si v tu chvíli uvědomíte, že právo říkat ne, je mnohem důležitější než nový Iphone, Ipad nebo Xbox. 

„ Lidé svoje chyby opakují. Žluté katarské kříže na pláštích, žluté hvězdy na prsou. Musíme vyprávět příběhy, abychom nezapomněli. Protože, když zapomene, co se stane? Chyba nebude minulostí, ale přítomností.“ 

Cestovatelské tipy:

Muzeum: Pokud nenavštívíte Osvětim s Březinkou, doporučuji muzeum Oskara Schindlera. 
Film před cestou: Schindlerův seznam 
Jídlo: Pierogi, pirožky plněné vším možným 
Restaurace: Kavárna Singer, stolky jsou ze šicích strojů Singer

Katka