20. prosince 2014

Nepřestávejme být opojení střízlivostí.

Literární skupina Kerouac

Momenty, kdy se pokládají základní kameny nové spolupráce jsou jedny z těch nejkrásnějších. Proto nám je potěšením, že jsme měly možnost prohodit pár slov s jedním článkem Literární skupiny Kerouac - Patrikem Stejskalem.

Rozhovor

Ahoj. Mezi veřejností nejste tolik známí - jak byste se představili?

Nnoo! Kdyby jednou k oné možnosti představení se došlo, pak bychom se nejraději otočili a vzali roha, anebo se představili představou postaviček z pohádky. A víte vy co? Ona to není představa, pohádky a jejich postavičky skutečně existují. Zeptejme se nebe, hihi.

Jsme bratři. Nedávno po roce přijel Péťa z Anglie a řádně jsme to zapili. Péťa je šakal. Opravdový šakal. Pocházíme ze světa. Zase odjel zpátky, a tak mi to promiňte, znova musim odpovídat v němčině ich-formou. Zdravíme Německo!






Nejste první, koho se na tuhle otázku ptáme, ale stejně... Jak jste se dostali ke psaní?

Brácha Péťa prošel zdí, aniž by spadla, tu náhle uviděl na zemi knihu a postupem času začal vypadat jak ona. Opravdu měl hrany, tvrdé desky a spoustu listů. Já coby mladší stejnokrevník šel stejným směrem, ale nic mi projít nešlo, vzpomínka na tu zeď mi v bříšku pěstovala dlouhé roky slepici, a z ní pak vzešlo vejce – došlo mi, že zeď projdeš v mysli a víc není potřeba, hehe.


Kdo jsou Vaši oblíbení autoři?


Všichni provaření čumáci, kteří jásotně řvou a tančej na všech místech světa, a kteří nejsou obyvateli států, nýbrž Planety! Všichni, kteří pravdivě pláčou pro pouhého broučka, a kteří nejsou autory profesí, ale srdcem! Všichni pravdiví autoři! Všichni tvoři, autoři! Každá bytost, elektrikář, pekař, fotbalista, všichni autoři, kteří zkrátka větraj prdelku a nikdy neseděj!


Proč zrovna Kerouac? Čím Vás zaujal?


Tím, že neseděl, a neseděl nám nejblíž.

Ty odchody v dálkách, koleje maj najednou rohy, ztísněná chuť vybouchnout, pulsující pocity, šťastný stavíky křehký jak sklíčko brýlí intelektuálů, a přesto všechno chtít ti do ouška zařvat jak sladké je žít. Jebaj?


A abychom se zbavili případného na-nás-nánosu být potomky tamté velké doby: ač jméno strejdy jacka vystihuje daný směr jízdy, neznamená to chuť oblíkat se do stejného kabátku, jsme to jenom my, z tohoto hlediska je pro nás jackie pouze uměleckou reálnou figurou, která ač smutnila, plála.



Jste docela zcestovalí. Kde všude jste byli, a jak Vás to ovlivnilo?


Zcestovalá je sama mysl, já si třeba před pár minutami plul v kánoi na Nilu a pak spal v iglú na Antarktidě, nedávno jsem osobně zdravil Avalókitéšvaru a viděl, jak opravdu soucítí. ZelenoBíloČervenoČernoŽlutoModrá Tára taky žije, s bráchou jsme ji vzdávali hold na zahradě lesních mnichů, i v muslimských a křesťanských prostředích.

Cesta je tady – možná proto to vypadá, že jsme zcestovalí, také tak vypadáte.



Čím Vás cestování inspirovalo?


Prostoduchostí v době absolutního ponoření se do přítomnosti, do svých drahocenných nohou, čisté mysli, světa kolem. Třeba i pocit, že člověk přirozeně kouká do jednoho bodu, a tak mu nějaká místa připadají ošklivá, měří je, ale podíváš-li se celým pohledem i do periférií očíček, uvidíš ohromnost a krásu všeho. Cesta je veliký chrám vlastně nevyřčených rad, jakoby v klášteře učitel učil žáka jen tím, že spolu sedí. Ono to člověku dojde.


Lidé se zbytečně zabývají složitostmi. Vy však píšete neobyčejně o obyčejných věcech a situacích. Tahle otázka nejspíš vyzní hloupě - ale proč?


O neobyčejnost se snažíme, vyrostlo by totiž jablko ze stanovených osnov? Učitelé všech škol na světě: zahoďte osnovy a pojďte tančit skrze výuku, vy zapšklí ušáci, vy hemerojdi!

Zkrátka škrábem, co pocit zachytí, a je-li myšlenka onoho zachycení dobrá, pak je ztopořeně vyslána ven z poklopce.



Vaší tvorby se mimo jiné týká gebratysmus. Jak byste tenhle směr představili?


Možná už odsejpá čas vyndání z kapsy knížky smejsevetmne, jež trošilinku prozradí, co se skrývá za touto neskutečnou věcí. Prosim Vás, gebratysmus, to je veselá zpráva od unavených srdcí ze společnosti ticha, je to kravina hravá jako retrívří štěňátko, vleze kam chce a čůrá na sebe jen pro zvyšování tolerance. Tahleta věc říká, že jsme z kůže a z ničeho víc. Hraje si na něco, co neni, na něco, co bylo, a přitom si myslí, že vybočuje. Tohle je hra, dámy a pánové, představujeme Vám novou hru na zeleňoučkém poli, kam ještě ani nožka nevlezla. Nebo jo?


V souvislosti s Vámi si nejde nepovšimnout akce Vůdštok. Jak vznikla ta prvotní myšlenka tuhle akci uspořádat?


Nenene. Tato živá paráda sevšímvšudyvzývající zvuky nadšených hudebníků a autorů nespadá pod nás, nýbrž pod bratry Hechty, kteří tento festival organizují už po dlouhé roky. Tito pánové jsou, zdá se, správní živáčci, vnímají svět. Také i zde vystupují coby kapela, Fialky a jiné kvjety.

My jsme zde hulákali poprvé, a tak nám toho není tolik známo – stačí ale ono setkání, jak se jeví, s většími než velikými lidmi. Tím už je známo všechno. Péťa ale zase někde obrážel krajiny, takže jsem byl samotinký.



Jak byste Vůdštok představili? Kdy se bude konat další?


Jako živou horu, hehe.

Jak říkáme, nejsme otci festivalu. Ale pravděpodobně roku 2015 někdy na červen. Zeptejte se samotných pánů Hechtů! Zatančíme?





Máte ohledně Vaší tvorby nějaké další plány? Co vlastně čeká jak Vás, tak Vaše čtenáře?


Máme plánů habaděj a přitom žijem bez očí budoucích. Dá-li cosi štěstí srdci a prstům, flusnem do literatury s knížkou smejsevetmne, a brácha Péťa třeba s trilogií o slepici, která je nezbedná a věrohodně podobná člověku, to byste se divili. Nedávno mi vyprávěl, že se jeho slepice v kapitole dvě zasekne hlavou v plotě a nemůže ven! Copa to značí? On je hrozně ujetej na krávy, slepice, koně, zajíce a vůbec zvířátka... S ním byste si měli popovídat! Všimněte si jeho povídky Barvou to nekončí, miluje krávy přes hrazení. A stejně jako jeho slepice, časem bychom rádi i zakokrhali.


A na závěr: Je tu něco, co byste chtěli vzkázat čtenářům, široké veřejnosti, prostě jen poradit nebo inspirovat začínající pisálky anebo se prostě jen k něčemu vyjádřit?


V bytě U Hoven, který dostal toto jméno po incidentu hovnové války s gebratystama jsem si opět uvědomil jednu věc. Nepřestávejme být opojení střízlivostí a házejme po sobě hovna. Neboť hovno určuje hranici (jak řekl pod rakouským mostem za brutální vichřice skupinin kamarád Abdulnour). V klidu pozorovat světík, ukázat mu vyrovnané srdíčko, nebojovat, jen žít jak strom roste. Rozumíte? Zdravíme Muže, co ještě pořád sází stromy!

Začínající pisálci: nepišme o upírech, spíš o jejich pocitech z bytí zbití!


A neházejme vajgly na zem, kurva.




Tvorba


ZROD

...
člověk se stal vzduchem 
v celym tom pošahaně krásnym světě
nekonečný skoky DĚTÍ a
a před deštěm stavíme z listů stříšku
na větvích stromů, jež kloubíme k sobě
ale netrháme
a jímž Děkujeme za Službu
nalejváme pivo a 
a už Ho vidim v povzdálí jak BĚŽÍ
celý se mi to sehrává do pomalýho pohybu
starýho šumivýho videa
na který pak lidi koukaj
když už jsou staří
a při tom vzpomínání pláčou a
a pocit, že všechno je 
FAKT DOBRÝ
posílám jeden obrovský DÍK
celýmu tomu pošahaně krásnýmu světu
že se mi chce zase řvát
a hned to skončilo a
a mluvení o literatuře s šílenou radostí
s naprostou odvázaností od všech magorických pravidel
o literatuře, která nekoulí oči, když se válíš
po zablácený silnici
a nic nenamítá proti
Onomu duchu života, tedy duchu
co se nepřestává SMÁT
svlékáme se úplně donaha, aby PRAVDA CELÝHO ČLOVĚKA
vyšla konečně ven
...

na oko by se mohlo zdát

že v nás chtěl spát jen onen Smutek -
ale jsou tu ty Momenty
co dopadly na naše duše 
a tam se na věčnost Rozesmátím Rozprskly
a zase zcvrkly
a ukázaly . -
ale co s námi bude
bohémové doby křičí bláznovství a přirozenost
nazí na náměstí každýho dne
a pak si sednou a mluvěj o lásce a tak -
jakobychom běželi v transu Smíchu
a tam ukázali všemu prdel -
ty vole -
a i tak ten strach, co s námi bude -
ŽIVEJ ŽIVOT zasraných přímočarých pohledů
se slzou
a odřený kolena z věčných modliteb -
bohémové doby se trápí a kritizujou mysl
řvou na ní a křečovitě se berou za košili
ať ZMIZÍ, že zničila celej Svět -
v blitkách bezmoci se suchem v hubě
prosebně řvou na nebe, pomozte nám
PROSÍM, POMOZTE NÁM -
velká zjizvená tvář v komičnosti a jednoduchosti
života
se zmítá v pomyslném hnusu bezmoci

HAHAHA -

Na závěr bych chtěla poděkovat za trpělivost, a doufám, že tímhle rozhovorem naše spolupráce ani zdaleka nekončí.


Evča

Žádné komentáře:

Okomentovat