3. června 2016

Harper Lee: Go Set A Watchman

Hola!

Tak jak se máte? Dlouho jste o mě neslyšeli, že? Ale ti z vás, kdo blog sledují i na Facebooku, ví, že se toho v poslední době hodně odehrálo. Řekla bych, že musím zmínit hlavně maturitu. Nebudu tvrdit, že je to formalitka, ale mně třeba vůbec nepřišlo, že mě čeká nějaká důležitá zkouška. Prostě jsem si šla s učiteli popovídat, a ono to nějak dopadlo. A navíc je podle mě průměr 2,0 hodně velký úspěch. Možná už i hranice geniality. Ještě ke všemu jsem zvládla státnice ze psaní na klávesnici. To by mi mělo jít psaní článků jedna báseň, že? 

Tak, teď už moje bezúčelné tlachání o ničem končí. Konečně se totiž dostáváme k tomu, o čem je tenhle článek. Hodně z vás si určitě všimlo, že poslední dobou hodně zmiňuji jméno autorky Harper Lee. Někteří z vás možná měli její  knihu Jako zabít ptáčka na seznamu povinné četby, jiní na ni zase mohli - stejně jako já - narazit úplnou náhodou. Nemám v plánu psát vám tu její životopis. Na to by bylo lepší vymezit samostatný článek. Ale než rozeberu jednu z jejích knih, je vhodné zmínit, že napsala pouze dvě - Jako zabít ptáčka (To Kill A Mockingbird) a Postav hlídku (Go Set A Watchman). Obě knížky na sebe navazují. V knize Jako zabít ptáčka nám Harper Lee představuje rodinu vdovce Attica Finche. Provází nás dětstvím jeho potomků Jema a Jany Louisy, které tehdy nikdo neřekl jinak, než Čipera. Příběhem se zároveň prolínají předsudky společnosti vůči jiné rase. Atticovi jako právníkovi je od soudce přidělen případ černocha Toma Robinsona. Jak to dopadlo si můžete přečíst ve článku Harper Lee: Jako zabít ptáčka


Harper Lee
Zdroj: www.weheartit.com

Go Set A Watchman se odehrává o 20 let později. Jana Louisa, které táhne na 30, se vrací z New Yorku do Maycombu za svým 72letým otcem Atticem. Ten trpí artrózou, pomalu si už sám nezaváže tkaničky a žije s ním jeho sestra Alexandra. Bratr Jany Louisy - Jem - zahynul ve válce. V Maycombu na ni však čeká i její přítel z dětství, Henry, do kterého je zamilovaná. 

Celou knihou prostupují i vzpomínky Jany Louisy na její dospívání, na jejího bratra nebo i na její první "tancovačku". Objevuje se zde i spousta narážek na To Kill A Mockingbird. Harper Lee zmiňuje slečnu Rachel, slečnu Maudie, dozvíme se, kde je konec Dillovi, a dokonce se znovu setkáme s Kalpurnií (zrovna tahle pasáž mě rozbrečela - dobrá práce Harper!). 


     He went to the table and picked up a football magazine, opened it, thumbed through it, and was thumbing through it again when he said: "Scout, if there's ever anything that happens to you or something - you know - something you might not want to tell Atticus about -" 

     "Huh?"
     "You know, if you get in trouble at school or anything - you just let me know. I'll take care of you."
     Jem sauntered from the livingroom, leaving Jean Louise wide-eyed wondering if she were fully awake.


Jem, Jana Louisa a Dill ve filmovém zpracování To Kill A Mockingbird (1962)
Zdroj: www.weheartit.com 

I v Go Set A Watchman se Jana Louisa setká s rasismem. Napětí mezi černými a bílými se stupňuje. Největším zklamáním pro ni však bylo, že se Henry i její otec stali členy tzv. The Citizens' Council, která prosazovala rasovou segregaci, a chovali k černým averzi. Henrymu oznámila, že si ho nikdy nevezme. Hněvu Jany Louisy se však nevyhnul ani její otec. Atticus tím v jejích očích hluboce klesl. Její hrdina, vzor, pravý gentleman, ji zradil. Zradil to, v co celý život věřila a v čem byla vychována. Poté, co Atticovi uštědřila spoustu nadávek, se obrátil na svého bratra Jacka. Ten Janě Louise vnukne pár myšlenek a pokusí se jí poskytnout nový pohled na věc, ale přitom jí dává najevo, že rozhodnutí, kdy a jak si znovu najde cestu ke svému otci, je jen na ní. 

V samém závěru knihy uzavírá s Atticem příměří, a Jana Louisa odváží svého artrózou sužovaného otce domů. Ale jak se bude jejich vztah vyvíjet dál, to už se asi nikdy nedozvíme.

     "Atticus?"
     "Ma'am?"
     "I think I love you very much."
     She saw her old enemy's shoulders relax, and she watched him push his hat to the back of his head. "Let's go home, Scout. It's been a long day. Open the door for me."


Mě osobně knížka ohromila. Miluji lehkost psaní Harper Lee a to, že mě vždycky donutí zamyslet se nad tehdejší situací ve společnosti. Nejvíce se mi líbilo, jak hlavní postavy dospěly (nečekaně, po 20 letech...). Možná to zní hloupě, ale oproti To Kill A Mockingbird, kde je vypravěčkou teprve 7letá Jana Louisa, je to obrovský rozdíl. Ale víte, co mě nejvíc potěšilo? Že i Alexandra, kterou jsem v první knížce nesnášela, je taky jenom člověk, a získala si mé sympatie. A ještě jedno musím téhle knížce nechat. Ať Atticus provede sebevětší blbost, já na něj nedokážu být naštvaná.

Tak, jsme u konce! Doufám, že jsem vám tu děj moc "nevyspoilerovala", a že se vám článek alespoň trochu líbil. Taky doufám, že to pro vás není moc zdlouhavé čtení, a že vás ještě pořád nenudím. Každopádně teď budu na blog přispívat mnohem častěji, protože jak mám odmaturováno, tak stejně nemám co na práci. Je to divný pocit, že najednou nemusím do školy, a že se nemusím nic učit (ale nestěžuji si!). Zatím mám v plánu věnovat příští článek knize The Great Gatsby, ale kdo ví. Třeba se to ještě změní.

Mějte se krásně! 

Evča

2 komentáře:

  1. Parádní blog: děkuji za něj - a mám nesmírnou radost z Vaší lásky k literatuře!

    A držím Vám palce s Vašimi studijními plány.

    S upřímným přáním všeho dobrého,

    Radomír J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! Já jsem ráda, že se Vám blog líbí.

      Vymazat