31. srpna 2016

Jolana Ševčíková: Mademoiselle

Bonjour!

Tak jak se máte? Jestli vám dneska končí prázdniny, tak nezoufejte. Někteří učitelé se do školy určitě těší ještě méně než vy. A navíc už začne podzim - nejhezčí a nejbarevnější roční období. A taky bude víc pršet, takže budou ty nejideálnější podmínky na čtení. Teda alespoň pro vás. Já totiž za 9 dní odlétám a docela mě trápí svědomí, že mám ještě prázdný kufr. Ale za dveřmi na mě čeká asi metrová hromada oblečení, které bych si s sebou chtěla vzít. To trochu nevychází, co? Každopádně doufám, že i přes ten nabitý program, co nás na univerzitě čeká, stihnu fotit a sepsat nějaký článek. 

Teď už ale k tomu hlavnímu. Určitě (snad) si většina z vás pamatuje, že spolupracuji s mladým nakladatelstvím Backstage Books - většina rozhovorů je právě s jejich autory. Dnes tu pro vás mám rozhovor s Jolanou Ševčíkovou, autorkou básnické sbírky Mademoiselle




Rozhovor:

Jak by ses představila čtenářům, kteří o tobě ještě neslyšeli?
Tak těch, kteří o mně ještě neslyšeli, bude asi hodně :D A pokud se mám představit coby autorka, pak jsem tedy napsala dvě sbírky, Lehounké ťuknutí do černé klávesy a nejnovější Mademoiselle. Dále je moje tvorba zastoupena v Almanachu neodekadence, který sesbíral básník Kamil Princ. Získala jsem několik ocenění z různých literárních soutěží, ale tyto úspěchy jsou už staršího data, posledních pár let se těchto akcí neúčastním. Mnohem radši dělám autorská čtení, samostatně, nebo s jinými mladými autory.

Kdy nastal ten okamžik, kdy sis oblíbila poezii? Co se ti na ní nejvíc líbí?
K poezii jsem tak nějak inklinovala odmala. Ten vývoj byl přirozený a postupný, žádný velký zlom, žádný zázračný moment. Na poezii mám ráda to, že je pro čtenáře značně časově úsporná, a proto se k oblíbeným sbírkám vrací snadněji, než k oblíbeným románům.

Říká se, že aby člověk dobře psal, měl by toho hodně přečíst. Kdo jsou tví oblíbení autoři? Je někdo, kdo tě nějakým způsobem ovlivnil?
Určitě se najdou v této oblasti sečtělejší osoby, ale je pravda, že si neumím představit, že by mohl někdo publikovat bez toho, aby měl načteno. Nejradši čtu české autory, myslím si totiž, že při překladu se leccos ztratí, a tím pádem je pro nás, jejichž mateřským jazykem je čeština, nejkvalitnější právě česky psaná poezie. Ale nejsem lingvista, možná se mýlím :) Pro lidi, kteří alespoň okrajově poezii čtou, nejspíš nebude moje odpověď příliš inspirující - ze současných autorů mám nejradši J. H. Krchovského. Miluju verše od Seiferta, Holana, Mikuláška, nebo třeba Hraběte. Přece jen zmíním, že se mi vždy líbila stará poezie od asijských autorů, to je možná trošku zajímavější.

Jak ses dostala ke spolupráci s Backstage Books?
Martin Toman, zakladatel BB si mě našel. Během studií jsem se s autorským čtením účastnila různých studentských akcí, no a Brno je malé, takže na mě Martin někde narazil, moje tvorba ho oslovila a domluvili jsme si spolupráci.

Odpovídají básně z knihy skutečnosti? Nebo sis něco přikrášlila?
Víceméně odpovídají. Literatura faktu to není, občas je něco zveličené, nebo i umírněné, ráda taky používám trochu nadsázky, nebo ironie, ale vždy je základem nějaký osobní prožitek, nějaká emoce, nebo zkušenost, která je autentická.

Na tvé knize obdivuji, jak snadno se v ní člověk najde. V čem pozoruješ hlavní kladné stránky ty? Je něco, co bys změnila?
Tu knihu jsem měnila tolikrát, že musím odpověď "Proboha ne, hlavně už nic neměnit!" :D Jsem k sobě poměrně kritická, takže pokaždé, když jsem se na tu pracovní verzi podívala s odstupem, tak jsem půlku věcí vyházela a přidala tam zase jiné básně, které se mi zdály lepší. No a pak jsem se na to podívala za týden, zděsila jsem se a udělala to znovu. Jsem ráda, že už nic měnit nemůžu. Moc mě těší tvá myšlenka, že je snadné se v mých verších najít. Myslím si, že je to důležité, já sama mám tohle na literatuře ráda, když se můžu ztotožnit s myšlenkami, nebo osudem autora (případně hrdiny). Je to tak, že ačkoliv je každý z nás výjimečný, tak v určitém životním období řešíme všichni ta podobná témata. Ty jsi mladá holka, tak určitě taky řešíš vztahy. A je jedno, jestli máš stejného přítele od třinácti, jestli to střídáš po týdnu, nebo jestli chceš být panna do svatby. Řešení vztahů se kolem dvacítky nevyhne snad nikdo. Překvapuje mě, že moje verše dokážou oslovit i starší generaci. Možná jsou některá témata prostě nadčasová.

Plánuješ autogramiádu nebo autorské čtení?
Autorská čtení jsou moje oblíbené akce. Jako první bude křest. Jelikož kniha vyšla o prázdninách, rozhodli jsme se počkat s tím až na září, až se Brno naplní studenty.

Chystáš se vydat další knihu?
Pravděpodobně ano, ale bude zas chvilku trvat, než sesbírám dost materiálu vhodného k publikování.

Sleduješ ohlasy čtenářů?
Ano a ráda. Přiznávám že mě opravdu hodně těší pozitivní ohlasy. Negativních se ke mně většinou dostává méně, ale je třeba se vypořádat i s nimi. Můj život na tom nestojí, ale egu to dá vždycky trošku zabrat, to je asi pochopitelné.

Asi se neživíš jen psaním. Čemu se kromě toho ještě věnuješ?
Psaním se neživím vůbec, je to výdělečné opravdu jen minimálně. Jinak jsem teď čerstvá absolventka, v červnu jsem dostudovala Psychologii na FF MU.

Co bys doporučila lidem, kteří začínají psát poezii nebo se jí teprve snaží porozumět?
Prvně bych doporučila hodně číst. A pak číst ještě jednou tolik. Určitě je dobré vyzkoušet literární soutěže - občas to bolí, ale je to možnost jak získat konstruktivní kritiku. A pokud už píšete, myslíte si, že máte nějakou úroveň, tak se ukažte. Nebojte se domluvit si někde v kavárně autorské čtení, udělejte někam rozhovor (studenti žurnalistiky bývají za tohle vděční), zjistěte si, jestli jsou v okolí nějaké akce, kam byste se mohli se čtením zapojit. Jo a co je nejdůležitější: Lidi, neberte se moc vážně! A jestli začnete psát poezii s cílem vydávat sbírky a "stát se básníkem", tak se na to vykašlete rovnou, takhle to nefunguje.


Ukázka:

Kdybych měla popsat,
co mám vážně ráda,
nevezmu si papír,
ale mužská záda
a popíšu je celá,
doteky a vzdechy.
Do vlasů jim šeptám,
aby mě nepřeslechli,
že kdybych se snad měla
změnit na kámen,
tak bych předtím chtěla
vidět mužská těla,
která přetékají
do ramen.


Na samotný závěr chci říct, že jsem mě knížka hodně bavila. Je o životě mladé ženy a o vztazích, a já byla nadšená. A věřím, že budete i vy.

Jestli vás knížka zaujala, seženete ji v knihkupectví Kosmas.cz.

Taky děkuji Jolaně za krásný rozhovor a samotnému nakladatelství Backstage Books za to, že mi umožnili navázat s nimi spolupráci. Takže díky a těším se na další knížku.

Mějte se krásně!

Evča

Žádné komentáře:

Okomentovat