29. srpna 2014

Začínáme

Milí čtenáři,

formou tohoto článku bych Vás ráda seznámila s kulturním blogem The Literature Empire a tak trochu vlastně i se mnou.

Jsem až neobyčejně obyčejná 18letá holka z Vysočiny, která studuje Průmyslovku a už příští rok ji čeká maturita. Zvláštního na mně vážně nic není. Miluji knížky, divadlo, filmy, ráda chodím na koncerty, mám ráda Raega, ráda cestuji, po střední chci jít na žurnalistiku a chci být novinářka. A když už jsem u té novinařiny, tak mou nejoblíbenější osobností z téhle oblasti je nejspíš Erik Tabery - šéfredaktor Respektu.

Možná se divíte, jak jsem vlastně přišla k názvu blogu. Upřímně? Vlastně ani sama nevím. Hlavou mi proběhlo mnoho názvů, ale žádný nebyl podle mých představ. Stálo mě to pár hodin přemýšlení a nesoustředěnosti při jiných činnostech, ale vyplatilo se to. Název The Literature Empire mou myslí probleskl jako blesk z čistého nebe. 

Vždycky mě svým způsobem bavila literatura. Ve školce mě bavilo učit se básničky, a samotná literatura se stala mým oblíbeným předmětem na základní a potom i na střední škole. Tohle Vás sice nezajímá, ale celkem to sem zapadá... Každopádně mě to dostalo k tomu, že jsem vždy milovala psaní - vlastní příběhy, slohovky, básničky - a čtení. Odjakživa jsem taková ta "knihomolka" (nebo booknerd, bookworm a já nevím, jaké další výrazy se pro takový typ člověka ještě dají použít...). A jak už jsem se zmínila, mým hlavním - nakopnutím (?) bylo to, že mě bavilo právě to psaní. Možná si říkáte, proč jsem si teda nezůstala u psaní povídek, příběhů a básniček? Ráda bych studovala žurnalistiku a ta představa, že bych psala jen tohle, se mi zrovna dvakrát nelíbila. Navíc mi hlavou tak nějak brouzdaly nápady na články nebo o čem by mě mohlo bavit psát. A tak jsem si vybrala téma, které je mému srdci nejbližší.

Nechci tvrdit, že od blogu čekám bůhvíco. Nečekám, že bude nějak extra populární a nečekám, že se bude líbit každému. Někomu se nemusí líbit téma blogu, jinému můj styl psaní a dalšího můžou iritovat mé pravopisné chyby. (Přiznávám se, že čárky před "a" tipuji, ale tak všichni jsme jen lidi, ne?) Budu ale ráda, když se najdou lidi, kterým bude ta myšlenka blogu nějakým způsobem blízká - budou se zajímat o knížky, divadlo, kulturní akce a osudy zajímavých osobností. A i když samotný název tak trochu napovídá, že se budu věnovat literatuře, tak to není tak úplně pravda. Je fakt, že to bude většinová náplň příspěvků, ale občas zabrousím i do vod výstav nebo koncertů. Někdy se tu objeví i moje vlastní tvorba - ale jen pro Vaše dobro jen ty kratičké kousky. 

Nicméně blog nezakládám jen proto, abych se "zviditelnila" já - nebo tak něco - ale byla bych ráda, kdyby se tu objevovala i Vaše tvorba. Takže jestli máte nějakou povídku, fejeton, epigram, báseň - zkrátka cokoli, s čím byste se chtěli podělit s ostatními, tak mi to pošlete na e-mail: theliteratureempire@gmail.com a já to ráda zveřejním (samozřejmě žádné extra vulgarismy a podobně). Nerada bych, aby to zůstalo jen u těch mých článků typu: A já si myslím... A tohle se mi líbí, protože.... A tohle Vám doporučuji, protože... Zkrátka bych tu chtěla dát šanci i Vám ostatním, kteří třeba blog nemáte, ale chtěli byste něco hodit mezi lidi. Vždyť Steve Jobs začínal s Applem v garáži - tak proč byste Vy nemohli začít hledat budoucí čtenáře zrovna tady?

A jelikož se opět vypisuji více, než by mi bylo na úvodní článek libo, tak se jen krátce zmíním o minulosti a budoucnosti blogu. Vy, co blog sledujete už delší dobu, tak víte, že tenhle úvodní článek už je v pořadí druhý. Od napsání toho prvního uběhlo pár měsíců a právě teď už byl hodně neaktuální. Možná víte, že ze začátku jsme na blog byly dvě, ale zrovna tohle se postupem času změnilo. Od samého začátku blogu jsem už měla možnost udělat tři rozhovory a jsem za to nesmírně vděčná, protože jsem přesvědčená, že mě každý rozhovor něco naučil. Richard Skolek mě naučil to, že i když se hned nedostaví úspěch, tak se člověk nesmí vzdávat a musí to zkoušet znovu a znovu; Marek Kettner mi přidal do slovníku - pro mě do té doby neznámé - slovo špumprnágle; a kluci z Literární skupiny Kerouac mě naprosto odzbrojili svou chutí do života a jejich pohledem na svět. Tohle je důvod, proč si nemyslím, že je blog ztrátou času. Člověk je předurčený k tomu, aby se neustále učil a zdokonaloval, a já téhle možnosti hodlám plně využít. 

A co blog čeká v budoucnosti? Těžko říct. Doufám, že se časem objeví další stejně skvělá spolupráce, jako jsem navázala s nakladatelstvím Backstage Books, a že se vyskytne více úžasných a fascinujících autorů a jiných osobností, se kterými budu moci udělat rozhovor. Také doufám, že se mezi Vámi - čtenáři - bude objevovat čím dál více "spřízněných duší", které bude blog bavit a třeba najdeme společnou řeč. Budu ráda za každou Vaši reakci jak na článek, tak na samotný blog. Beru jakoukoli kritiku, protože zrovna ta bude základním milníkem toho, jak se blog bude dál vyvíjet.

Takže teď už asi zbývá jen přidat odkazy, kde můžete sledovat všechny novinky ohledně blogu nebo kde mě můžete kontaktovat:

E-mail:                theliteratureempire@gmail.com
Facebook:           https://www.facebook.com/theliteratureempire
Twitter:               @LitEmpire
Instagram:         @theliteratureempire
Blogerky:            http://www.blogerky.cz/blogy/lifestyle/the-literature-empire
Bloglovin':          http://www.bloglovin.com/blog/13440913



Mějte se krásně a doufám, že se Vám blog bude líbit.

"Píšu jen ze dvou důvodů: abych udělal radost sobě a abych udělal radost ostatním."
- Stephen King




Evča

2 komentáře: