28. listopadu 2014

Hra, která je pravdivá v kterékoli době

Lakomec

Autor:              Moliére
Režie:              Zdeněk Černín




Harpagon:     Stanislav Gerstner
Kleant:            Matyáš Procházka
Eliška:             Vladimíra Čapková
Valér:               Zdeněk Stejskal
Štika:               Martin Dobíšek
Mariana:        Lucie Ingrová
Anselm:          Josef Kundera
Frosina:          Marta Dřímal Ondráčková
Jakub:             Petr Soumar
Šimon:            Milan Šindelář

V sobotu 22. listopadu jsem měla tu čest vidět premiéru hry Lakomec, kterou Horácké divadlo Jihlava uvedlo vůbec poprvé. Musím uznat, že to byl velký zážitek, a to nejen díky modernizaci, kterou hra prošla, ale také díky skvělému výkonu všech herců.





Harpagon je vdovec, který žije se svými dětmi Kleantem a Eliškou. Celé město si o něm povídá, jak je bohatý a lakomý. Není nadšený, že se o něm šíří zrovna takovéhle pomluvy, protože se bojí, aby někdo nezjistil, že má na zahradě zakopanou "pokladničku" s milionem korun, kterou navíc hlídá zlý pes.

Eliška je zamilovaná do pana Valéra - Harpagonova sluhy. Bojí se to otci říct, protože ví, že by otec se sňatkem nesouhlasil. Kleant se Elišce svěřuje, že se zamiloval do krásné Mariany - dívky, která se zrovna přistěhovala se svou matkou. Eliška s Kleantem se rozhodnou, že o svých citech poví otci.


Když už jsou odhodlaní svůj plán uskutečnit, Harpagon Elišce oznámil, že si již tento večer vezme starého, ale bohatého pana Anselma, a že pro Kleanta našel bohatou vdovu. Plány sourozenců jsou v troskách. Pan Valér je z toho zdrcený, ale přesto souhlasí s Harpagonem jen proto, aby se mu zavděčil. Zároveň oznamuje, že se zamiloval do Mariany.


Jelikož Kleant Marianu neskutečně miluje, a je ochoten udělat pro ni cokoliv, vezme si od lichváře velmi nevýhodný úvěr jen proto, aby byl bohatý a mohl si ji vzít on. Vzápětí však zjišťuje, že lichvářem je jeho otec Harpagon a dochází k hádce, při které vychází najevo Kleantovy city k Marianě.


Před návštěvou Harpagonovy milé za ním přijde Frosina, která mu pomohla jejich setkání a zároveň zasnoubení zprostředkovat. Ta Harpagona ujišťuje, že mladé Marianě jejich velký věkový rozdíl vůbec nevadí, a že s muži pod 50 let nejde. Také Harpagona nabádá k tomu, aby se hlavně nedělal mladší, než ve skutečnosti je.


Frosina přívádí Marianu. Ta se ve skutečnosti věkového rozdílu děsí, a navíc je zamilovaná do někoho jiného - do Kleanta. Na jeviště přichází Harpagon, který se snaží alespoň svým chováním odpovídat věku Mariany. Představí jí své děti a ona v Kleantovi poznává toho chlapce, do kterého se zamilovala. Přichází i pan Anselm, který si má vzít Elišku.

Mezi vším tím zmatkem - kdo koho miluje - ukradl Štika Harpagonovu pokladničku. Ten z toho byl tak zoufalý, že začal všechny podezřívat. Obvinil dokonce i pana Valéra. Valér si ale myslel, že ho obviňuje z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přiznává. Harpagon je tak rozlícený, že ho chce nechat popravit. Nakonec se však všechny spory urovnávají. Zjistí se, že Valér je synem hraběte Tomase d'Alburci, a že on jediný přežil ztroskotání jejich lodi. Vše slyší Mariana a pan Anselm. Děj vrcholí zjištěním, že Mariana je Valérovou ztracenou sestrou, a že pan Anselm je jejich skutečný otec.


Kleant se Štikou Harpagonovi slíbí, že mu vrátí ukradené peníze pod podmínkou, že si Kleant bude moci vzít Marianu. O požehnání k sňatku žádají i Valér s Eliškou. Harpagon souhlasí poté, co pan Anselm slíbí, že obě svatby zaplatí on. Harpagon tak zůstává šťastný se svými penězi.



A jak se mi hra líbila? Byla skvělá. Úžasná. Dokonce předčila má očekávání. Chápu, že se někomu toto moderní podání klasika někomu nemusí líbit, ale znáte to. Sto lidí, sto chutí. Představení bylo velmi vtipné, a já jsem velmi ráda, že jsem ho mohla vidět. Všichni herci byli skvělí, já však musím vyzdvihnout obzvlášť výkon Stanislava Gerstnera v roli Harpagona. Byl velmi přesvědčivý, role mu zkrátka sedla a na závěr byl odměněn zasloužilými ovacemi.



Na závěr bych se s Vámi ráda podělila o úžasný závěrečný monolog, který na konci přednáší Harpagon. Samozřejmě to nebude slovo od slova, ale ten smysl snad zůstává stejný.



Šel jsem za rabim a zeptal jsem se ho: "Rabi, mám se oženit?" A on mi odpověděl: "Ožeň se, synu." Oženil jsem se."Rabi, mám mít děti?""Samozřejmě synu, měj děti. Kdo by ti jinak nosil vodu až budeš starý, a budeš mít žízeň?"Mám děti. Jsem starý, a nemám žízeň.

Děkuji Horáckému divadlu za skvělý zážitek.

http://www.hdj.cz/index.htm

E & K

Žádné komentáře:

Okomentovat