Hvězdy nám nepřály
Originální název: The Fault In Our Stars
Autor: John Green
Rok vydání: USA 2012, ČR 2013 (Knižní klub)
Milí čtenáři,
abych byla upřímná, tak se mi dneska do žádného článku nechtělo. Prší, mám náladu pod psa, šla jsem do školy na sedmou a jsem šíleně unavená. Přesně v takovýchto chvílích si vzpomenu na citát Marka Rutherforda:
Nedávno jsem se zmiňovala o spisovateli Johnu Greenovi a jeho prvotině, Hledání Aljašky. A právě dnes bych Vám ráda představila další z jeho bestsellerů, a tím je Hvězdy nám nepřály.
Dějem nás provází Hazel Grace Lancasterová, která má rakovinu. Její rodiče si myslí, že je v depresi. S nikým se nekamarádí a pořád dokola čte jednu a tu samou knihu: Císařský neduh, který napsal Peter Van Houten. Hazel mu už poslala do Holandska mnoho dopisů, ale nikdy se nedočkala odpovědi.
Jednoho dne ji rodiče donutí, aby navštívila podpůrnou skupinu. V jejím čele stojí Patrik, který měl rakovinu varlat, ale přežil, a tak chce až přehnaně optimisticky motivovat i ostatní. To Hazel ještě netušila, že právě tam potká lásku svého života. Přece jen.. I člověk, který může každou chvílí umřít, si taky zaslouží kapku štěstí. A právě její štěstí se jmenuje Augustus Waters.
Stejně jako Hazel je Gus rozčilený, že neví, jak knížka skončí, a proto se rozhodne Petera Van Houtena kontaktovat. Potom, co dostane Gus odpověď, dá jeho emailovou adresu také Hazel. Prostřednictvím toho všeho dopisování je Van Houten pozve, aby za ním přiletěli do Amsterdamu. Smůlou je, že Lancasterovi na cestu nemají peníze a Hazel už ani nemá přání u nadace Kouzelných Džinů, protože jako malá holka jela do Disneylandu. Gus nedokáže uvěřit tomu, že se mu líbí holka, která tak lehkomyslně promrhala své jediné přání. To ovšem Hazel netuší, jaké překvapení ji ještě čeká.
Brzy se však "zotaví," její lékařka jí povolí výlet, ale pod podmínkou, že s nimi poletí i její matka a budou tam jen 3 dny.
Z Amsterdamu jsou nadšení a Van Houtenova asistentka jim zamluví místa v restauraci, na spisovatelův účet. Další den se konečně setkávají se svým hrdinou, jenže nic nevychází tak, jak si vysnili. Z Van Houtena se vyklube opilec a nezdvořák. Když jsou jejich naděje už definitivně zbořeny, navštíví dům Anny Frankové. A právě tam se Gus s Hazel poprvé políbí.
Chvíli před odjezdem se Hazel dozví, že se Gusovi vrátila rakovina. Má metastázy po celém těle a brzy umře.
Po návratu domů to už jde s Gusem jen z kopce. V poslední den, kdy mu ještě bylo docela dobře, se sešel s Hazel a kamarádem Izákem v Srdci Ježíšově, místě, kde se setkávala podpůrná skupina, a chtěl, aby mu přednesli jejich proslovy, které řeknou na jeho pohřbu.
Gus příliš netrpěl, když zemřel. Měl to štěstí, že už moc nevnímal a zemřel ve spánku. Na jeho pohřbu se naprosto nečekaně objeví i Van Houten, aby Hazel předal zprávu, a tak se dozví, že jí Gus psal pokračování Císařského neduhu, které jí pošle Van Houtenova asistentka.
Úryvek:
Podívala jsem se na Augusta Waterse a on se podíval na mě. Oči měl tak modré, že mi připadaly skoro průhledné. "Přijde doba," řekla jsem, "kdy budeme všichni mrtví. Všichni. Přijde doba,, kdy už vůbec nebudou lidi, co by si pamatovali, že někdy někdo existoval nebo že náš druh něco vykonal. Nezbude už nikdo, kdo by si mohl pamatovat Aristotela nebo Kleopatru, a už vůbec ne nás. Na všechno, co jsme dělali a psali a stavěli a mysleli a objevili, se zapomene, a z tohohle -" mávla jsem doširoka rukou - "nezbude nic. Možná ta doba přijde brzo a možná až za miliony let, ale i jestli přežijeme zhroucení našeho slunce, nepřežijeme navždycky. Něco bylo předtím, než živý organismy získaly vědomí, a něco bude i potom. A jestli ti dělá starost zapomenutí lidskýho rodu, tak ti doporučuju, abys to ignoroval. Všichni ostatní to tak dělají."
A závěrem? Chtěla bych říct, že se mi knížka líbila. Mnohokrát víc než film. Příběh mě dojal, jako téměř každého, ale co se týče Greenových knih, mé srdce bije pro Hledání Aljašky.
Evča
Milí čtenáři,
abych byla upřímná, tak se mi dneska do žádného článku nechtělo. Prší, mám náladu pod psa, šla jsem do školy na sedmou a jsem šíleně unavená. Přesně v takovýchto chvílích si vzpomenu na citát Marka Rutherforda:
"Štěstí je to jediné, co můžeme dávat, aniž bychom to měli."A přesně tímhle se hodlám řídit.
Nedávno jsem se zmiňovala o spisovateli Johnu Greenovi a jeho prvotině, Hledání Aljašky. A právě dnes bych Vám ráda představila další z jeho bestsellerů, a tím je Hvězdy nám nepřály.
Dějem nás provází Hazel Grace Lancasterová, která má rakovinu. Její rodiče si myslí, že je v depresi. S nikým se nekamarádí a pořád dokola čte jednu a tu samou knihu: Císařský neduh, který napsal Peter Van Houten. Hazel mu už poslala do Holandska mnoho dopisů, ale nikdy se nedočkala odpovědi.
Jednoho dne ji rodiče donutí, aby navštívila podpůrnou skupinu. V jejím čele stojí Patrik, který měl rakovinu varlat, ale přežil, a tak chce až přehnaně optimisticky motivovat i ostatní. To Hazel ještě netušila, že právě tam potká lásku svého života. Přece jen.. I člověk, který může každou chvílí umřít, si taky zaslouží kapku štěstí. A právě její štěstí se jmenuje Augustus Waters.
"Jsem na horský dráze, která jde jenom nahoru, kamaráde."Když skončí podpůrná skupina, jede s Gusem, který "díky" rakovině přišel o nohu k němu domů, aby se spolu podívali na film. Hazel mu doporučí, aby si přečetl Císařský neduh, naprosto výjimečný příběh o rakovině. Postupně se o sobě dozvídají čím dál víc a Gus je do Hazel zamilovaný.
Stejně jako Hazel je Gus rozčilený, že neví, jak knížka skončí, a proto se rozhodne Petera Van Houtena kontaktovat. Potom, co dostane Gus odpověď, dá jeho emailovou adresu také Hazel. Prostřednictvím toho všeho dopisování je Van Houten pozve, aby za ním přiletěli do Amsterdamu. Smůlou je, že Lancasterovi na cestu nemají peníze a Hazel už ani nemá přání u nadace Kouzelných Džinů, protože jako malá holka jela do Disneylandu. Gus nedokáže uvěřit tomu, že se mu líbí holka, která tak lehkomyslně promrhala své jediné přání. To ovšem Hazel netuší, jaké překvapení ji ještě čeká.
"Svět není továrna na splněná přání."Když Hazel přijede z kontroly v nemocnici domů, čeká ji u dveří Gus. Má oranžové tulipány a dres nějakého holandského sportovce, jedou do parku, kde jsou sochy holandského sochaře a jí holandské sendviče. Už Vám dochází o co jde? Gus své přání od džinů stále má, a tak je požádal, aby mohl letět i s Hazel do Amsterdamu. Radost jim však již tu noc pokazí to, že se Hazel naplní plíce vodou a musí jet do nemocnice.
Brzy se však "zotaví," její lékařka jí povolí výlet, ale pod podmínkou, že s nimi poletí i její matka a budou tam jen 3 dny.
Z Amsterdamu jsou nadšení a Van Houtenova asistentka jim zamluví místa v restauraci, na spisovatelův účet. Další den se konečně setkávají se svým hrdinou, jenže nic nevychází tak, jak si vysnili. Z Van Houtena se vyklube opilec a nezdvořák. Když jsou jejich naděje už definitivně zbořeny, navštíví dům Anny Frankové. A právě tam se Gus s Hazel poprvé políbí.
Chvíli před odjezdem se Hazel dozví, že se Gusovi vrátila rakovina. Má metastázy po celém těle a brzy umře.
Po návratu domů to už jde s Gusem jen z kopce. V poslední den, kdy mu ještě bylo docela dobře, se sešel s Hazel a kamarádem Izákem v Srdci Ježíšově, místě, kde se setkávala podpůrná skupina, a chtěl, aby mu přednesli jejich proslovy, které řeknou na jeho pohřbu.
Gus příliš netrpěl, když zemřel. Měl to štěstí, že už moc nevnímal a zemřel ve spánku. Na jeho pohřbu se naprosto nečekaně objeví i Van Houten, aby Hazel předal zprávu, a tak se dozví, že jí Gus psal pokračování Císařského neduhu, které jí pošle Van Houtenova asistentka.
Úryvek:
Podívala jsem se na Augusta Waterse a on se podíval na mě. Oči měl tak modré, že mi připadaly skoro průhledné. "Přijde doba," řekla jsem, "kdy budeme všichni mrtví. Všichni. Přijde doba,, kdy už vůbec nebudou lidi, co by si pamatovali, že někdy někdo existoval nebo že náš druh něco vykonal. Nezbude už nikdo, kdo by si mohl pamatovat Aristotela nebo Kleopatru, a už vůbec ne nás. Na všechno, co jsme dělali a psali a stavěli a mysleli a objevili, se zapomene, a z tohohle -" mávla jsem doširoka rukou - "nezbude nic. Možná ta doba přijde brzo a možná až za miliony let, ale i jestli přežijeme zhroucení našeho slunce, nepřežijeme navždycky. Něco bylo předtím, než živý organismy získaly vědomí, a něco bude i potom. A jestli ti dělá starost zapomenutí lidskýho rodu, tak ti doporučuju, abys to ignoroval. Všichni ostatní to tak dělají."
A závěrem? Chtěla bych říct, že se mi knížka líbila. Mnohokrát víc než film. Příběh mě dojal, jako téměř každého, ale co se týče Greenových knih, mé srdce bije pro Hledání Aljašky.
Evča
Žádné komentáře:
Okomentovat