Hledání Aljašky
Originální název: Looking for Alaska
Autor: John Green
Rok vydání: USA 2005 , ČR 2013 (Knižní klub)
Tak.. A první školní den je za námi. Taky Vám to tak zkazilo náladu? Noví učitelé, možná noví spolužáci, pro někoho nové prostředí, pro jiného zaběhnuté koleje. Opakovací písemky, nenávidění kantoři a tak dále. Zkrátka peklo na Zemi. Tak proč si nezpříjemnit náladu novým článkem?
Při včerejším DNK se spousta lidí chystala číst knihu Hledání Aljašky, kterou napsal John Green, o němž jsme se již zmiňovaly. Je to příběh o přátelství, lásce, smrti a kanadských žertech.
Hlavním hrdinou je Miles "Váleček" Halter. Ve svém rodném městě je za outsidera a možná právě to přispělo k jeho rozhodnutí přejít na internátní školu Culver Creek. Je to hubený a nevýrazný šestnáctiletý kluk, jehož zálibou jsou poslední slova slavných lidí. Hned první den se seznamuje se svým spolubydlícím Chipem "Plukovníkem" Martinem a okouzlující, ale zároveň nevyzpytatelnou Aljaškou Youngovou. Váleček se do Aljašky zamiluje, jenže mu to nebude nic platné. Aljaška je šťastně zadaná. Přesto neztrácí naději.
Ve škole má Váleček velmi dobré studijní výsledky, poznává Takumiho a Laru, učí se kouřit, pije s přáteli víno, jde na basketbalový zápas, nenávidí Bojovníky všedního dne, protože Aljaščinu spolubydlící a jejího přítele vyloučili ze školy kvůli porušení školního řádu a myslí, že to je Plukovníkova vina a sem tam o sobě tato partička přátel dá vědět pomocí kanadského žertu.
Jednoho dne, kdy je Aljaška na pokoji u Válečka a Plukovníka jsou všichni opilí. A stane se něco nečekaného. Aljaška políbí Válečka. Ten kouzelný moment však překazí zvonění telefonu. Aljašce volá její přítel, protože mají výročí. Po chvíli opět vběhne do pokoje, celá ubrečená a říká, že hned musí jet pryč. Váleček ani Plukovník jí v tom nebránili, pomohli jí dostat se ze školy a možná právě to byla osudová chyba.
Dalšího rána jim na dveře zaklepe Orel, zástupce pro studentské záležitosti, a pošle je do tělocvičny. Stalo se totiž něco hrozného. Když se Orel ptá, zda jsou v tělocvičně všichni, všimne si, že chybí Aljaška. A právě v tento okamžik se všichni dozvídají, že Aljaška zemřela. Měla autonehodu, při níž narazila do policejního auta. Navíc měla v krvi 2 promile. Válečkovi, Plukovníkovi, Takumimu a Laře se zhroutil svět. Už nikdy jim neřekne básničku, nebudou s ní pít víno, nepůjdou s ní kouřit, nebude je doučovat matematiku, už s ní nikdy neudělají pořádnou kanadu, aby potrápili Bojovníky a už nikdy Válečka nepolíbí. Plukovník a Váleček jsou odhodlaní zjistit, proč bourala.
Každé jaro se v Culver Creeku jeden pátek neučilo a všichni studenti, učitelé i personál se museli sejít v tělocvičně na Řečnický den. A jak jinak uctit Aljaščinu památku než tím, že uskuteční velkolepou kanadu Podkopávat patriarchální paradigma, kterou vymyslela ona sama? Proto se po dlouhé době spojil celý ročník včetně bojovníků a začali připravovat plán.
Řečníkem, kterého si třetí ročník vybral, je doktor William Morse, univerzitní profesot na Floridě, který studuje sexualitu adolescentů. Muž, který hrál doktora Morse si říkal Maxx, až na to, že se doopravdy jmenoval Stan. Byl chodící existenciální krize identity - striptér s víc jmény než tajný agent CIA. Na Lařino vyzvání se dr. Morse / Maxx / Stan během své přednášky svlékne.
A i když Orel ví, kdo za to faux pas může, zůstanou všichni viníci a spoluviníci bez trestu. Na konec zbývá otázka. Proč Aljaška zemřela? Proč musela tak rychle odjet? Odpověď je jasná, sama Aljaška se o tom zmínila. 10. ledna zemřela její maminka. Zapomněla na toto významné výročí a nechtěla ji znovu zklamat. A navíc. S 2 promilemi v krvi asi není řízení nic jednoduchého.
Úryvek:
"Ne," řekla, a nejdřív jsem nevěděl, jestli mi čte ty líbáním posedlé myšlenky nebo jestli sama sobě nahlas odpovídá. Odvrátila se ode mě a tiše, spíš pro sebe, řekla: "Proboha, přece nejsem z těch, co pořád vykládají, co budou dělat. Já to prostě udělám. Představovat si budoucnost je taky nostalgie."
"Cože?"
"Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý, a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš k tomu, abys utekl před dneškem."
To dávalo smysl. Taky jsem si představoval, že život v Creeku bude zajímavější, než byl - upřímně řečeno, bylo tu víc úkolů než dobrodružství -, ale kdybych si to nepředstavoval, nebyl bych se sem dostal vůbec."
Na závěr bych chtěla říct, že knížka se mi líbila. Možná se mi dokonce líbila víc, než Greenova populárnější kniha Hvězdy nám nepřály. Ale to je asi jenom věc vkusu. Zároveň to pro mě byl příběh, kde se mi vlastně ani nelíbily hlavní postavy Váleček a Aljaška. Těžko říct proč. Daleko víc se mi zamlouvali Plukovník a Takumi. Neříkám, že se musí každému líbit, ani že je nejlepší, co jsem kdy četla, ale rozhodně není nejhorší a stojí za trošku pozornosti.
E & K
"Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu!" - Simón Bolívar
Při včerejším DNK se spousta lidí chystala číst knihu Hledání Aljašky, kterou napsal John Green, o němž jsme se již zmiňovaly. Je to příběh o přátelství, lásce, smrti a kanadských žertech.
Hlavním hrdinou je Miles "Váleček" Halter. Ve svém rodném městě je za outsidera a možná právě to přispělo k jeho rozhodnutí přejít na internátní školu Culver Creek. Je to hubený a nevýrazný šestnáctiletý kluk, jehož zálibou jsou poslední slova slavných lidí. Hned první den se seznamuje se svým spolubydlícím Chipem "Plukovníkem" Martinem a okouzlující, ale zároveň nevyzpytatelnou Aljaškou Youngovou. Váleček se do Aljašky zamiluje, jenže mu to nebude nic platné. Aljaška je šťastně zadaná. Přesto neztrácí naději.
Ve škole má Váleček velmi dobré studijní výsledky, poznává Takumiho a Laru, učí se kouřit, pije s přáteli víno, jde na basketbalový zápas, nenávidí Bojovníky všedního dne, protože Aljaščinu spolubydlící a jejího přítele vyloučili ze školy kvůli porušení školního řádu a myslí, že to je Plukovníkova vina a sem tam o sobě tato partička přátel dá vědět pomocí kanadského žertu.
Jednoho dne, kdy je Aljaška na pokoji u Válečka a Plukovníka jsou všichni opilí. A stane se něco nečekaného. Aljaška políbí Válečka. Ten kouzelný moment však překazí zvonění telefonu. Aljašce volá její přítel, protože mají výročí. Po chvíli opět vběhne do pokoje, celá ubrečená a říká, že hned musí jet pryč. Váleček ani Plukovník jí v tom nebránili, pomohli jí dostat se ze školy a možná právě to byla osudová chyba.
Dalšího rána jim na dveře zaklepe Orel, zástupce pro studentské záležitosti, a pošle je do tělocvičny. Stalo se totiž něco hrozného. Když se Orel ptá, zda jsou v tělocvičně všichni, všimne si, že chybí Aljaška. A právě v tento okamžik se všichni dozvídají, že Aljaška zemřela. Měla autonehodu, při níž narazila do policejního auta. Navíc měla v krvi 2 promile. Válečkovi, Plukovníkovi, Takumimu a Laře se zhroutil svět. Už nikdy jim neřekne básničku, nebudou s ní pít víno, nepůjdou s ní kouřit, nebude je doučovat matematiku, už s ní nikdy neudělají pořádnou kanadu, aby potrápili Bojovníky a už nikdy Válečka nepolíbí. Plukovník a Váleček jsou odhodlaní zjistit, proč bourala.
Každé jaro se v Culver Creeku jeden pátek neučilo a všichni studenti, učitelé i personál se museli sejít v tělocvičně na Řečnický den. A jak jinak uctit Aljaščinu památku než tím, že uskuteční velkolepou kanadu Podkopávat patriarchální paradigma, kterou vymyslela ona sama? Proto se po dlouhé době spojil celý ročník včetně bojovníků a začali připravovat plán.
Řečníkem, kterého si třetí ročník vybral, je doktor William Morse, univerzitní profesot na Floridě, který studuje sexualitu adolescentů. Muž, který hrál doktora Morse si říkal Maxx, až na to, že se doopravdy jmenoval Stan. Byl chodící existenciální krize identity - striptér s víc jmény než tajný agent CIA. Na Lařino vyzvání se dr. Morse / Maxx / Stan během své přednášky svlékne.
A i když Orel ví, kdo za to faux pas může, zůstanou všichni viníci a spoluviníci bez trestu. Na konec zbývá otázka. Proč Aljaška zemřela? Proč musela tak rychle odjet? Odpověď je jasná, sama Aljaška se o tom zmínila. 10. ledna zemřela její maminka. Zapomněla na toto významné výročí a nechtěla ji znovu zklamat. A navíc. S 2 promilemi v krvi asi není řízení nic jednoduchého.
Úryvek:
"Ne," řekla, a nejdřív jsem nevěděl, jestli mi čte ty líbáním posedlé myšlenky nebo jestli sama sobě nahlas odpovídá. Odvrátila se ode mě a tiše, spíš pro sebe, řekla: "Proboha, přece nejsem z těch, co pořád vykládají, co budou dělat. Já to prostě udělám. Představovat si budoucnost je taky nostalgie."
"Cože?"
"Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý, a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš k tomu, abys utekl před dneškem."
To dávalo smysl. Taky jsem si představoval, že život v Creeku bude zajímavější, než byl - upřímně řečeno, bylo tu víc úkolů než dobrodružství -, ale kdybych si to nepředstavoval, nebyl bych se sem dostal vůbec."
Na závěr bych chtěla říct, že knížka se mi líbila. Možná se mi dokonce líbila víc, než Greenova populárnější kniha Hvězdy nám nepřály. Ale to je asi jenom věc vkusu. Zároveň to pro mě byl příběh, kde se mi vlastně ani nelíbily hlavní postavy Váleček a Aljaška. Těžko říct proč. Daleko víc se mi zamlouvali Plukovník a Takumi. Neříkám, že se musí každému líbit, ani že je nejlepší, co jsem kdy četla, ale rozhodně není nejhorší a stojí za trošku pozornosti.
E & K
Žádné komentáře:
Okomentovat