Čas
Čas plyne jako voda. Čas je náš přítel i nepřítel. Někdy je ho moc, jindy zase málo. Pro lidi je jako vzácný druh motýla, krásný na pohled, ale těžký k polapení. Když je času málo, mění se lidé právě v lovce motýlů, kteří si jdou za svým cílem, aby ho mohli co nejlépe zúročit a vydolovat z něj co největší zisk.
Už od dětských let máme času pramálo. Na každou hru jsme potřebovali celý den a nejlépe i celou noc. Větu: "Už je čas jít spát," jsme slýchali jen s velkým odporem, nyní je však právě na spánek času nejméně. Dříve jsme byli jako polití živou vodou a šili s námi všichni čerti, nyní jsme však rádi za chvíli klidu. Na to, abychom byli princeznami, princi nebo zkrátka tím, kým chceme být, potřebujeme celý život. V těchto chvílích se však i život zdá jako příliš krátká doba na splnění všeho, co si přejeme. Splněné sny jsou pro nás trofeje, cennější než pohár z Mistrovství světa v hokeji. Ač je čas pro každého určený jinak, vrší se nám vzpomínky a zážitky, ale i nesplněná přání. Na splnění snů zbývá krátká doba, ale ti, kdo věří a běží za svými sny, ti něco dokážou. Pro někoho je život jako horská dráha, která jde jen nahoru, někdo je životem zklamaný, a tak se mu doba od začátku divadelního představení života až do zatažení opony zdá příliš dlouhá.
Čas je největším nepřítelem i při zkouškách. Ať už při těch, která nám uděluje sám život nebo těch, které nám zadávají naši učitelé. Třeba na tuhle slohovou práci bychom nejraději měli celých sedm vyučovacích hodin, aby z našich per vyšlo něco alespoň trochu smysluplného nebo moudrého. Tedy v rámci našich možností.
Pro knihomoly, jak by mě mnozí možná nazvali, je i 24 hodin denně málo k přečtení knihy. O prázdninách mě nečekají žádné školní povinnosti, není problém vypořádat se s Janou Eyrovou nebo se Sophiinou volbou za necelé dva dny. V úvahu ale musíme vzít, že se spánku vyhýbám jako čert kříži. Během školního roku mi však i Kafkova Amerika se svými 250 stranami zabere dlouhých čtrnáct dní. Ale stejně by bylo skvělé vědět, jak ubíhal čas mým oblíbeným postavám. V knížce sice čas plyne světelnou rychlostí, ale těžko říct, jak dlouhá připadala Karlovi Rossmannovi plavba do Ameriky, nebo jak dlouhé se Sophii zdály minuty, kdy se rozhodovala, které dítě pošle na smrt. V tomto odstavci jsem zmínila tolik čísel, až se mi to nechce líbit. Ale když už jsme u toho... Rok má 12 měsíců, týden 7 dní, den 24 hodin a tak bychom mohli pokračovat téměř do nekonečna. I když čas běží stále stejně rychle, každému plyne čas jinak. Poslední vteřiny hokeje se zdají jako hodiny, poslední dny do očekávaného momentu se zdají jako celá staletí. Ač se to nezdá, život je velmi krátká doba, a proto bychom si měli užívat každou jeho vteřinu, vyvarovat se chyb, nenechat žádnou příležitost proklouznout mezi prsty a nesmíme dopustit, aby naše životní divadelní představení vyznělo jen jako nějaká laciná fraška.
Pozn.: Víme, že jsme dlouho nepřidaly žádný článek a každá omluva se asi může zdát málo, ale stejně. Školní povinnosti volají a je jich čím dál víc. Nebudeme ani nadále přidávat články pravidelně, ale podle toho, jak nám vyjde čas. Možná Vás zklame i to, že tohle není ani článek v pravém slova smyslu, ale jen další fejeton z naší tvorby. Připravujeme však další nový článek o dalším autorovi ze stáje nakladatelství Backstage Books a jeho nové knize. Zkrátka se ještě máte na co těšit. Mějte se krásně.
E & K
Žádné komentáře:
Okomentovat