14. února 2015

L - O - V - E

Když už je ten den sv. Valentýna, tak bych tomu asi měla přizpůsobit i článek. Proto jsem se rozhodla představit Vám velmi známé zamilované páry z mých oblíbených knížek. Všechny z nich také můžete znát z filmového plátna. Mých oblíbených párů je ovšem daleko víc, ale kdybych je sem měla všechny vtěsnat, tak by byl ten článek nekonečný. Mě by nebavilo ho psát, a Vás by nebavilo to číst. Proto doufám, že se Vám článek bude alespoň trochu líbit, a že ho dočtete do konce. 



Romeo a Julie


"Co je po jméně! To, čemu říkají růže, vonělo by právě tak, i kdyby tomu říkali jinak. A tak Romeo, i kdyby se nejmenoval Romeo, byl by stejně drahocenný a dokonalý."

Tak teď bych se hodně divila, kdyby někdo z Vás tyhle hlavní hrdiny Shakespearova dramatu o pěti dějstvích - Romeo a Julie - neznal. Romeo Montek a Julie Kapuletová. Dva znepřátelené rody. Co se mi na nich líbí je to, že na vztahy mezi rodinami v podstatě neberou zřetel. Nenechají ty spory, aby zničily jejich lásku.

Ale co mě mrzí? Nejvíc asi to, že zemřel Merkucio - toho mi bylo vážně líto. I když kdo ví, možná je to tím, že se mi tak zalíbil v divadelním zpracování, které jsem měla tu čest před dvěma lety spatřit. A nakonec... Stejně nechápu, proč se Romeo otrávil. Vím, že Julii miloval a myslel si, že je mrtvá, ale nemusel se hned zabíjet.


Zdroj: www.weheartit.com

Fitzwilliam Darcy a Elizabeth Bennet


Z těchto úvah ji náhle vytrhlo zazvonění u domovních dveří; příjemně ji vzrušila představa, že by to mohl být sám plukovník Fitzwilliam, neboť už jednou se ukázal tak pozdě večer a nyní sem mohl zajít jen a jen kvůli ní. Tento předpoklad se však nepotvrdil a její vzrušení nabylo zcela jiné podoby, když k svému překvapení spatřila na prahu pokoje pana Darcyho. Začal se jí překotně poptávat po zdraví, jako by přišel jen proto, aby se ujistil, že už je jí lépe. Odpovídala mu s chladnou zdvořilostí. Usedl na okamžik, pak vstal a jak se přecházet po místnosti. Elizabeth to překvapilo, ale neříkala nic. Po několikaminutovém odmlčení k ní rozčileně přistoupil a takto začal: "Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte mi dovolit, abych vám vyjevil, jak hluboce vás obdivuji a miluji."

O téhle dvojici se v článcích zmiňuji poměrně často, takže Vás už tolik nebudu zatěžovat jejich příběhem. Jen bych chtěla říct, nebo spíš napsat, že se mi na nich líbí to, že se přes počáteční nesympatie, nenávist a rozdíly dokázali nějakým způsobem usmířit, a začali se k sobě chovat jako lidé a přestali po sobě házet "špínu". Myslím si, že u některých lidí by nebylo tak docela od věci, aby si z nich vzali příklad.


Zdroj: www.weheartit.com

Marius Pontmercy a Cosette 


"Dospěje-li láska k opravdové vroucnosti, dokáže umlčet i samu ctnost. Ale jakému nebezpečí se vydáváte, vy duše vznešené! Často dáváte duši, a my bereme tělo. Srdce vám zůstává a vy, chvějíce se, ve stínu si je prohlížíte. Láska nezná střední cestu; buď zničí, nebo spasí. V tomto dilematu je celý lidský osud. Žádná osudovost neklade tak neúprosně otázku zatracení nebo spásy jako láska. Láska znamená život, neznamená-li smrt. Kolébku; a také rakev. Stejný cit říká v lidském srdci ano nebo ne. Ze všech věcí, které Bůh stvořil, je lidské srdce způsobilé vydat ze sebe nejvíce světla, ale bohužel také nejvíce tmy."

Věřím, že většina z Vás viděla Bídníky minimálně ve filmovém zpracování, takže víte, o koho jde. Jean Valjean se Cosettky ujal ještě když byla malá dívenka. Marius vyrůstal u svého dědečka, který ho kvůli vnukově lásce k otci vyhnal z domu.
Ovšem i v téhle knížce se projevuje ta nepochopitelná touha chlapců, kteří přijdou o dívku - "zasebevraždit se". Když Cosette odjede s Jeanem Valjeanem, Marius se chce nechat zabít na barikádě při povstání. Jak je ovšem zvykem, tak nakonec vše skončí dobře a žijí šťastně až do smrti - teda kromě Jeana Valjeana... 


Zdroj: www.weheartit.com

Nathan Landau a Sophie Zawistowski  


Zamžoural jsem do šera uvnitř, až jsem pomalu rozeznal Sophii a Nathana, kteří leželi na meruňkově oranžové přikrývce. Byli oblečeni jako kdysi tu neděli, kdy jsem je poprvé viděl spolu - ona ve svých sportovních svršcích z dávno minulých let, on v šedivém a z módy vyšlém, anachronicky působícím šedivém flanelovém obleku s širokými bílými proužky, v kterém vypadal jako úspěšný hazardní hráč. Takto oblečeni, ale vleže a svírajíce jeden druhého v náruči, vypadali z místa, kde jsem stál, pokojně jako dva milenci, kteří se z rozvernosti oblékli na odpolední procházku, jenže pak se náhle rozhodli lehnout si a buď si zdřímnot nebo se líbat či milovat a nebo jen tak si šeptat milé důvěrnosti, a ustrnuli v tomto hrobě a v tom něžném obětí navždy.

A nyní moje oblíbená Sophiina volba. Uznávám, že vztah mezi Nathanem a Sophií byl poněkud atypický, ale přesto mě velmi zaujali - nebo spíš právě proto. Abych Vás uvedla do děje, tak je to vlastně příběh o "spisovateli" Stingovi, který se seznámí s Nathanem a Sophií, do které se zamiluje. V knize postupně odhaluje její životní příběh. Sophie byla v Osvětimi a musela se rozhodnout, které dítě pošle na smrt, a kterému nechá naději (nebudu spoilerovat, které si vybere - to prý lidem vadí). Když přijede do Ameriky, seznamuje se s Nathanem, který z ní udělá "nového" člověka, a vrátí ji do původního stavu. Nathan však bere drogy, a to velmi ovlivňuje jeho chování. Někdy má dobré dny, a jindy zase ty špatné. 

Nevím čím to je, ale asi mě přitahují ty příběhy, kde se minimálně jeden z páru zasebevraždí. To je dost děsivé. Každopádně tady to skončí tak, že se Nathan se Sophií otráví. Tenhle velký spoiler jsem si nemohla odpustit! 


Za roli Sophie získala Meryl Streep Oscara.
Zdroj: www.weheartit.com

Harry Potter a Ginny Weasley



Harry se rozhlédl a uviděl, že k němu běží Ginny. Obličej jí zářil radostí a štěstím, když se mu vrhla kolem krku a objala ho. A Harry ji bez rozmýšlení, živelně a beze strachu, že to uvidí padesát lidí, políbil.

A nakonec sladký "pan Potter, naše nová celebrita." Jelikož jsem jeho obrovský fanoušek, tak jsem ho nemohla vynechat. Přiznávám, že jsem Ginny neměla z počátku ráda, ale kolem toho šestého dílu jsem si ji nějak oblíbila. 

Škola čar a kouzel, všechny ty boje s pánem zla, draci, Mozkomorové, vlkodlaci, Smrtijedi, kentauři, obři a tak dále. To je možná to Něco, co mě k příběhům o Potterovi tak přitahuje. Celá ta magie toho vymyšleného světa. Jsem ale ráda, že příběh skončil tak, jak skončil - Dobro zvítězilo nad Zlem. 

Jediné, co mi na tom příběhu ale zřejmě vadí je ta poslední část sedmého dílu, kdy je vyobrazeno, jak hrdinové knihy doprovázejí své děti na vlak do Bradavic. To bylo prostě takové... Takové divné. Upřímně jsem doufala, že Harry třeba zůstane v Bradavicích, nebo tak něco. Ale to já už bohužel ovlivnit nemůžu.


Zdroj: www.weheartit.com


***

Jestli jste článek dočetli až sem, tak Vám děkuji. Jako vždy také budu ráda za Vaše ohlasy, reakce a názory.

Koho byste do článku přidali Vy? Co říkáte na tu sebevražednou touhu knižních hrdinů? Souhlasíte, nebo je to jen má domněnka?

A přeji krásný den sv. Valentýna! 

Evča

4 komentáře:

  1. Romeo a Julie, no to je klasika :))

    ~~~~
    Budu ráda když navštívíš můj nový blog a zanecháš nějaký milý komentář :') ♥
    http://lehoneyworld.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Cez celý článok som ochkala a achkala jak nejaký idiot :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak hlavně jestli se ti článek líbil... :D

      Vymazat