Svatý Václav. Pražský hrad. Praha, matka měst a nálad jak tvrdí rapeři ze skupiny Peneři strýčka homeboye.
O nejstarší synagoze Svatého Václava, ze přední strany hrnku Starbucks, dělí sice od Václava IV. pár let, nicméně tato tragédie, zaznamenána v pověsti o nejstarší synagoze židovské národa, se stala za vlády jeho následovníka a jmenovce. Příchod židovského národa vyvěštila, kdo jiný než, moudrá a přemoudrá kněžna Libuše. Sice nevíme, jak věštby prováděla, každopádně ji její koníček nezklamal, a ano, měla pravdu.
Národ přišel, zchudlý, unavený a utrmácený a byl přívětivě přijat na základě Libušiny věštby. Postupně se obec rozrůstala a dřevěná stavba, jež měla sloužit k modlitbám Židům, nestačila. Starší Hebrejci se sešli a diskutovali: „Postavme synagogu z kamene! Ale neumíme lámat kámen!“ Jednoho dne se stalo, že děti si hrály na pahorku a objevily pod nánosem listí, nalámaný kámen. Moudří rozhodli, aby modlitebna vypadala jako chrám v Jeruzalémě: Proto název Staronová.
Stavba byla dokončena a roky se na synagoze nic neměnilo, poněvadž věřili, že jest to posvátná památka. Zdi vevnitř zčernaly, a podepsalo se na ni krveprolití, které se odehrálo, již za zmíněného knížete Václava, a to na Bílou sobotu. Nedopatřením se lid města pražského na židovskou obec rozlítil a Bílou sobotu, pokryla krev a bolest. Nikdo nebyl ušetřen, děti, ženy či starci, židovské město bylo vypáleno a vydrancováno. Jen Staronová synagoga skončila po masakru bez újmy. Holubice svými křídly odvály plameny, které již chamtivě olizovaly zdi synagogy. Prý to byli andělé, stejní, kteří přinesli kámen na pahorek, ze kterého byl svatostánek postaven. A jako důkazem stojí na svém místě dodnes.
„Zdi Staronové synagogy se potřísnily krví nevinných a stopy toho vraždění dlouho zůstaly na starých kvádrech modlitebny, až je starší obce zakryli záclonami zdobenými zlatem a perlami jako nejdražší památku.“
- Václav Cibula, Pražské pověsti
Rabín Löw prošel mnoha městy, cestoval a nakonec se usadil v Praze, kde se stal vrchním rabínem a císař Rudolf II. mohl jeho skutky pozorovat z první řady. Císař Rudolf II. byl nestálý ve svých názorech a ovlivňován svými rádci. Přesto jej rabín Löw dokázal získat svými znalostmi na svoji stranu, byť jen vrtkavě. Nejvíce císaře bavilo rabína zkoušet v otázkách, kdy je moudrost velkou předností, a kouzla nejsou na škodu.
Jedna zkouška, kterou přichystal císař na rabína, byla o rozsouzení zapeklitého případu řezníka, jež byl křesťan a vetešníka, který byl žid. Oba dva živnostníci byli chudí, ale řezník jednoho dne zpozoroval, že vetešníkovi se toho dne dařilo lépe než jindy. Škvírou v tenké dřevěné zdi uviděl váček naditý mincemi a vymyslel ďábelský plán: „ Pošlu na vetešníka spravedlnost, že mi ukradl můj váček s penězi, popíši jej do detailů a nikdo nebude vetešníkovi věřit, že jsou mince jeho!“ Vetešník byl odvlečen před soud, svědek se neobjevil žádný, pouze řezník se rval o svoje peníze. Rabín však věděl jak na ně: „ Přineste kotlík s vodou a vložte do něj mince!“ Mince se ponořily, rabínovi stačil jediný pohled a s prudkým otočením ukázal na řezníka: „ Odveďte jej! Kdyby mince byly jeho, byla by voda mastná od jeho rukou, poněvadž celý den pracuje s masem, sádlem a slaninou. Vetešník je nevinen.“ A vidíte, kouzla nejsou jen v magii, ale i v moudrosti. Od té doby se říkalo o rabínovi, že je moudrý jako sám Šalamoun.“
„ Jehuda Löw bydlel v Široké ulici Židovského města: nad dveře svého domku si nechal vytesat v kameni lva s hroznem vína na znamení, že pochází z rodu Áronova.“- Václav Cibula, Pražské pověsti
Golem. Velký silný muž z hlíny. Přece jste viděli Císařova pekaře a Pekařova císaře, že? Nicméně golem byl víc člověk a pokorný služebník než uplácaná hlína se šémem v čele. Především, golem byl stvořen ze čtyř živlů, vody, vzduchu, ohně a země. Rabínovi při stvoření pomáhali jeho zeť, nejlepší žák a samozřejmě, sama země.
O golemovi se traduje též velmi historek a pověstí, ale ta nejznámější je zřejmě ta, kdy jej rabín Löw opět uložil ke spánku. V té době byly nepokoje a útoky na židovské město velmi obvyklé. Golem jej měl chránit a jeho jedinou chybou a nedostatkem bylo, že neuměl mluvit, což nedokázal zařídit ani sám velký rabín.
Golem byl velmi silný a vždy, když nastala sobota a dny klidu, musel rabín vložit golemovi do úst nový šém, jež mu přikazoval, aby odpočíval. Bylo tak dáno, neboť golemova síla a oheň přes týden, kdy pracoval, velmi vzrůstaly a mohly by se stát nebezpečnými.
Jednoho dne, však rabínova dcera stonala, a jak byl z nemoci svého dítka ustarán, zapomněl vložit golemovi šém do úst. V něm pomalu rostl a dýmal nezadržitelný oheň, až vyběhl na ulici a rozbíjel, co se mu dostalo pod ruce. Lidé vyplašeni doběhli za rabínem do synagogy, kde již zahajoval sváteční zpěv. Žalm byl již odzpíván, sobotní klid začal a v tuto chvíli by se v ghettu neměla dít žádná činnost. Nehledě na to, však vyběhl rabín ven na ulici a zahřměl: „Josefe, zastav se!“ Golem měl totiž své jméno, říkalo se mu Josef.
Poté se rabín vrátil do synagogy a zazpíval žalm podruhé, od té doby se na památku ve Staronové synagoze pěje tento žalm dvakráte. Golema nakonec odvedli do synagogy, všemi patřičnými rituály jej zbavili života a zůstal, zde pochován. A samozřejmě, rabínova dcerka se uzdravila. Milujeme šťastné konce.
„ Své ženě i ostatním rabín nazítří oznámil, že golem v noci odešel a že se už nikdy nevrátí. Nakonec ještě přikázal, aby nikdo nevstupoval na půdu Staronové synagogy, neboť se obával, aby někdo golema zase neoživil.“
- Václav Cibula, Pražské pověsti
A co ještě dodat k Praze? Máme tu cestovatelský tip!
Jídlo a kavárny:
- Výborná kavárna s vlastní pražírnou kávy: Můj šálek kávy.
- Kubistická restaurace Grand orient café: Je libo párečky??
Muzea: Muzeum Karla Zemana
Příroda: park Hvězda
Katka
Žádné komentáře:
Okomentovat