22. února 2015

Praotec beatnik

Jack Kerouac


Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem už v některém článku zmiňovala, že bych chtěla mít všechny knihy, jejichž autorem je Jack Kerouac. Možná Vám to jméno něco říká, možná ne, ale člověk je tvor, který je předurčen k tomu, aby se dozvídal nové věci. A já bych Vám proto chtěla představit toho úžasného a obdivuhodného člověka, který se stal inspirací pro mnoho lidí, a který dal americké literatuře nový směr.

Jack Kerouac - vlastním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac - se narodil 12. března 1922 v Lowellu, stát Massachusetts. Jeho rodiče, Leo a Gabrielle, byli imigranti z kanadské provincie Quebec. Před tím, než se ve škole naučil anglicky, se doma učil francouzsky. Jeho otec vlastnil v centru Lowellu tiskárnu, a jeho matka byla hospodyně. V létě roku 1926 se rodina musela vyrovnat s obrovskou tragédií. Jackův milovaný starší bratr Gerard zemřel na revmatickou horečku. Rodina se topila v žalu, a proto začali ještě více tíhnout ke katolické víře. Kerouacovo dílo je plné jasných vzpomínek na návštěvy kostela.


Zdroj: www.weheartit.com 


V dětství byly jeho oblíbenou zábavou psaní a sport. Vynikal zejména ve fotbalu a basketbalu. I přesto, že chtěl být spisovatelem a toužil napsat "velký americký román," tak to byl sport, který mu měl být vstupenkou do bezpečné budoucnosti. S příchodem hospodářské krize se rodina dostala do finančních problémů, a Jackův otec začal hledat útěchu v alkoholu a hazardních hrách. Jeho matka začala pracovat v obuvnické továrně, aby zvýšila příjmy rodiny. V roce 1936 však řeka Merrimack zaplavila banky a Leovu tiskárnu. Ten propadl alkoholu ještě více, a rodina byla nechána napospas chudobě. Jack byl v té době hvězdou středoškolského fotbalového týmu. Věřil, že právě fotbal by mu mohl zajistit vysokoškolské stipendium, získal by dobré zaměstnání, a zachránil by tak rodinné finance.

V roce 1939 získal stipendium na Kolumbijské univerzitě. Nejdříve však musel rok chodit na přípravnou školu na Horace Mann School pro chlapce v Brooklynu. Ve svých 17 letech se proto přestěhoval do New Yorku. Ten ho ohromil neomezeným počtem nových příležitostí a zážitků, které život ve velkoměstě nabízí. Tou nejúžasnější věcí, která ho asi nejvíc ohromila a ovlivnila, byl jazz. Během toho roku na Horace Mann to bylo poprvé, kdy psaní myslel vážně. Byl reportérem v Horace Mann Record, a publikoval krátké příběhy ve školním literárním časopise Horace Mann Quarterly.

V roce 1940 nastoupil do prvního ročníku na Kolumbijské univerzitě jako fotbalista a jako aspirující spisovatel. Při jednom z prvních zápasů si však zlomil nohu, a po zbytek sezony byl přesunut do ústraní. A i když už byla Jackova noha v pořádku, tak ho trenér nenechal příští rok hrát. Jack opustil fotbalový tým, a odešel z vysoké školy.


Jack Kerouac v době, kdy hrál fotbal za Kolumbijskou univerzitu
www.weheartit.com


Další rok strávil příležitostnými pracemi a přemýšlením o tom, co se svým životem udělá nadále. Několik měsíců se věnoval čerpání plynu a stavebnictví. Nakonec se však rozhodl nastoupit do armády a bránit svou zem ve 2. světové válce. Do armády narukoval v roce 1943. Po pouhých 10 dnech byl ale propuštěn. Důvodem bylo něco, co popsala lékařská zpráva jako "silné schizoidní projevy."

Vrátil se do New Yorku, a potkal zde nové přátele - Allena Ginsberga a Williama Borroughse. Tito přátelé se spolu stali vůdci beatnické generace (Beat Generation) spisovatelů.


Zdroj: www.weheartit.com


Koncem 40. let napsal svůj první román Maloměsto a velkoměsto. Je to velmi autobiografický příběh, který popisuje střet hodnot rodiny z maloměsta a vzrušení z života ve velkoměstě. Knihu vydal v roce 1950 za pomocí Ginsbergových profesorů z Kolumbijské univerzity. I přesto, že mu kniha vynesla nějakou špetku uznání, tak ho neproslavila.

S přítelem Nealem Cassadym se účastnil spousty "road trips" - do Chicaga, LA, Denveru nebo i do Mexico City. Právě ty se staly inspirací pro jeho nejslavnější román Na cestě. Zajímavé jsou však okolnosti vzniku tohoto díla. Vydání předcházela léta psaní poznámek, Jack ho však nakonec napsal za krátké 3 týdny, a napsal ho na 36,5 metrů dlouhou roli papíru, a to proto, aby neztratil myšlenku. Tento styl psaní nazval "spontánní prózou" a přirovnal ho k improvizaci svých oblíbených jazzových hudebníků. Věřil, že překontrolování se podobalo lhaní, a ubíralo próze schopnost zachytit pravdivost okamžiku. Když román vyšel v roce 1957, tak se stal Kerouac slavným tzv. ze dne na den. Na cestě se stalo symbolem beatnické generace.


Neal Cassady & Jack Kerouac
Zdroj: www.weheartit.com

Zdroj: www.weheartit.com


V pozdějších letech se začal věnovat poezii - volný verš a japonské haiku. Nahrál také několik mluvených alb, kde četl básně.

I přesto, že dál psal a publikoval, tak se nikdy nedokázal vyrovnat se slávou, kterou mu román Na cestě přinesl. Stal se obětí závislosti na drogách a na alkoholu. Byl celkem třikrát ženatý. Jeho druhá žena mu dala jeho jedinou dceru Jan Kerouac. V roce 1966 si vzal Stellu Sampas, která rovněž pocházela z Lowellu. O 3 roky později - 21. října 1969 umírá ve věku 47 let v St. Petersburgu (Florida) na břišní krvácení.


Zdroj: www.weheartit.com


Dílo:
Maloměsto a velkoměsto (1950)
Na cestě (1957)
Podzemníci (1958)
Dharmoví tuláci (1958) - vztah k zenovému buddhismu
Dr. Sax (1959)
Maggie Cassidy (1959)
Tristessa (1960)
Vidění Codyho (1960)
Andělé hory Desolation (1960)
Osamělý poutník (1960)
Big Sur (1962)
Duluozovy marnosti (1967)
Satori v Paříži (1969)
Mag (1971 - vydáno posmrtně)

***

Jestli jste článek dočetli až sem, tak Vás obdivuji! 

Vím, že je moc dlouhý, ale pro mě byl Kerouac člověk s úžasným příběhem, který stojí za zmínku. Nechci říkat, že je mým vzorem, ale je při nejmenším obdivuhodné, kolik toho viděl a zažil. Zároveň se mi líbí ta jeho touha po svobodě. Co však nejvíc miluji, je nezaměnitelný styl jeho psaní. I když se například v Osamělém poutníkovi zaměřuje hodně na popisy krajinek, tak jeho psaní obsahuje něco, co mě nutí číst dál. 

Pokud jste od tohoto autora ještě nic nečetli, tak vřele doporučuji. A pokud ano, tak:

  • Kterou knížku jste četli, a jak se Vám líbila?
  • Jaký máte Kerouaca názor? Zaslouží si takovou pozornost nebo ho jen zbytečně přeceňuji?
Jestli Vás článek zaujal, budu ráda za Vaše reakce, komentáře, sdílení, prostě cokoliv. A pokud byste měli zájem, tak bych se v některém z příštích článků zaměřila na Beatnickou generaci více jako na celek.

Evča



8 komentářů:

  1. Hlásím, že se tvůj článek dočetla dokonce:)
    Jack je pro mě obrovskou inspirací a vlastně celá jeho generace mě fascinuje. Zatím jsem četla jen Na cestě, zato ale dvakrát a pak něco málo z jeho snového deníku. Je sice pravda, že na jeho knížky musím mít náladu. Není to něco, co bych četla, když se potřebuji odreagovat. Jeho texty mají svoji atmosféru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se někdo takový našel. :)

      V tomhle s tebou souhlasím. Některý z příštích článků bych chtěla věnovat právě té generaci a taky tomu, co vlastně bylo jejich myšlenkou.

      Já zatím četla pouze Osamělého poutníka. Je fakt, že tam jsou hlavně ty krajinky a chce to nějakou představivost, ale když už jsem si říkala, že mě ty krajinky nebaví, tak tam najednou byl nějaký odstavec, který mě zaujal, měl zajímavou myšlenku. A to mě donutilo číst dál, a taky jsem si kvůli tomu založila sešit, kam si takové zajímavé úryvky budu psát. :)

      Na cestě teprve "rozčítám", ale už jsem měla tu čest vidět film. A musím říct, že mě na knížku krásně naladil, takže doufám, že moje očekávání nejsou příliš veliká. Pak jsem si taky poslechla pár těch nahrávek, o kterých se ve článku zmiňuji.

      A ta atmosféra... Řekla bych, že to je to "něco", o čem ta jeho tvorba celkově je.. :)

      Vymazat
  2. Jeho jméno mi utkvělo v paměti už od školy, hned v prváku, ani nevím proč, ale prostě na něj nemůžu zapomenout. Nic jsem od něj teda zatím nečetla, ale chystám se na Na cestě ze seznamu povinné četby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My se o amerických autorech bohužel ještě vůbec neučili - bereme jen evropskou literaturu... Ale tak nějak doufám, že když příští rok budeme řešit Williama Styrona a jeho Sophiinu volbu, tak by mohlo dojít i na "beatniky".. :) Jinak si myslím, že by se ti mohl jeho styl psaní líbit.. Je to takové hodně čtivé.. :)

      Vymazat
  3. Jsi má krevní skupina! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Nejdůležitější bod Jackovi literatury je nálada. Melancholie jejíž motivem je "nevědění do čeho rejpnout". To platí především pro On The Road.

    Každej člověk jednou dosáhne určitých životních okolností, které ho postrčí do lehkých depresí.

    Kerouac ležící pod platany, hlava plná myšlenek, nevědění do čeho rýpnout,
    smutek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle je trefa do černého... Lépe bych to neřekla.

      Vymazat