19. října 2016

Nový začátek

Ahoj!

Tak jak se máte? Zase je to doba, co jsem se ozvala naposledy, viďte? Za to se omlouvám, ale nějak jsem na to poslední měsíc vůbec neměla ani čas, ani pomyšlení. Možná bych se teď ale mohla dostat k tomu, proč jsem článku dala právě takový název, jaký má. Spousta z vás asi ví, že jsem 9. září letěla do Velké Británie, abych tu studovala na University of Derby, obor Media and Communication. Nejspíš jste si už z názvu odvodili, že žiji ve městě Derby. To se nachází přímo uprostřed Anglie a má něco kolem 200 000 obyvatel. 



Na chvíli si v Derby připadáme jako v metropoli. K těm přece ruské kolo patří, ne?

A jak jsem se vlastně dostala ke studiu ve Velké Británii? Vlastně ani nevím, co mě to napadlo za šílenost, ale už od samého začátku mi byli úžasnými komplici lidé z agentury Unilink. Pomohli mi vybrat univerzitu, obor, vyplnili se mnou přihlášku, zkontrolovali mi Personal Statement a doporučení od učitele, poradili mi, jak si sehnat ubytování a  aspoň trochu mě připravili na to, co mě tu čeká. Takže jestli taky uvažujete o studiu v Anglii, obraťte se na ně. Jsou vážně zlatí.





Výhled z posledního patra univerzity.

Den po příletu - v den, kdy přijela většina studentů - nám začal program pro mezinárodní sousedy. Poznali jsme město, zařídili jsme si lékaře a bankovní účet, a seznámili jsme se i s ostatními studenty. A také s našimi spolubydlícími. Mí spolubydlící by si asi zasloužili celý článek jen pro sebe, ale tím vás nebudu trápit. Musím jen říct, že to jsou jedni z nejlepších lidí, které jsem kdy poznala. Díky nim si tu připadám skoro jako doma a poznávám další úžasné lidi.

Univerzita obecně se o nás stará skvěle. Poskytuje nám takové vybavení, jako jsou například kamery, mikrofony a máme k dispozici například i nahrávací studio. A taky tu máme učebnu plnou iMaců, které můžeme kdykoliv zadarmo využívat. Zároveň pro nás pořádají spoustu výletů. V rámci mého oboru jsem například jela do National Media Museum v Bradfordu. Abych řekla pravdu, byla to snad první muzeum, které mě skutečně bavilo. Dozvěděli jsme se o historii internetu, internetových her nebo jak se tvoří filmy. Ale nejvíc jsem si stejně zamilovala repliku Daleka ze seriálu Doctor Who. (Sledujete ten seriál taky někdo?) A taky jsme byli na celodenním výletě v Londýně. 


Dalek! (National Media Museum, Bradford)

(National Media Museum, Bradford)







Co se týká mého oboru, nemohla jsem si vybrat lépe. Máme úžasné předměty a snad ještě lepší učitele. V prvním semestru se věnujeme filmové výpravě, základům médií a taky máme jeden dost praktický předmět (Multimedia Practice), kde se učíme editovat videa, a pozor, naší závěrečnou prací má být blog. Tentokrát používám WordPress (a začínám uvažovat, že tam tenhle blog přesunu). V rámci dalšího předmětu (Screen Narration) probíráme filmy a filmovou výpravu. Ze začátku jsem se těchto hodin bála nejvíc kvůli psaní esejí, ale nakonec jsem si je oblíbila. Sice je to večerní hodina, ale když se tam díváme na filmy a rozebíráme je, tak mi to nijak zvlášť nevadí. V posledním předmětu (Key Concepts in Media and Communication), který tento semestr máme, se věnujeme semiotice a porozumění médiím. Zjišťujeme, jak na diváka působí určité filmové hudební žánry, reklamy, televize nebo noviny. Tyhle hodiny jsou asi nejobtížnější, ale je to hodně zajímavé.


Snažte se v hodinách něco dělat. Někdy je to doslova výhra.

A jaký je největší rozdíl mezi Anglií a Českem? Pro mě to jsou jednoznačně lidi. Znáte to. Ať už se v Česku hnete kamkoli, vidíte většinou naštvané obličeje. V Anglii vám všichni říkají 'Darling', ptají se, jestli jste v pořádku a pořád děkují. Pořád. Za všechno. A když začnou pít, nic nevydrží. A pak všechny objímají nebo nemůžou chodit. Taky nic neví o Česku, ale jen přikyvují, ale když už někdo z nich byl alespoň v Praze, ptají se mě na nějaký x patrový klub a jestli jsem tam náhodou nebyla. Nebyla.

Lidé jsou taky to, co mám na Anglii nejradši. Mám 5 spolubydlících a všechny je mám dost ráda. A víte co? Jeden z nich miluje čtení - jednou tu vydržel číst 6 hodin v kuse! A taky miluje červené víno! A kafe! A kakao - jo, české Granko! Tak jsme zavedli takové 'hot chocolate sessions', když zrovna nemáme co na práci, a povídáme si. (Občas mi připadá jako vystřižený z knížky od Kerouaca - jo, toho taky čte!) Vlastně takhle se u nás na bytě utužují vztahy obecně. Víno, kakao, film, jídlo a čaj. To je super, ne? Taky za zmínku stojí to, že máme skvělé (a pěkné........) sousedy. A taky k nám chodí na byt další úžasní lidé, bez kterých bych si tu už snad nedokážu můj pobyt tady představit. 




Na závěr mám pár tipů pro ty, kteří by se sem náhodou chtěli taky vypravit za studiem:

1) Zkuste si už dopředu zjistit, s kým budete bydlet. Projeďte všechny možné skupiny na Facebooku a když už někoho najdete, pište si s nimi. 

2) Zbytečně nestresujte. Zařiďte si všechno včas. Hned bude všechno jednodušší.

3) Hned první den na koleji se seznamte se spolubydlícími. První dojem dělá docela hodně. Když budete mít štěstí jako já a sednete si s nimi, budou to nejlepší, co vás tu může potkat. A držte se jich. Můžou vám potom pomoci a poradit se spoustou věcí, pomůžou vám zaběhnout se do života v Anglii a seznámí vás i s dalšími lidmi.

4) Vyměňte si se svými spolubydlícími telefonní čísla. Ušetří to potom spoustu starostí, kdybyste něco potřebovali a nevěděli, na koho se obrátit.

5) Nenechte se odradit, když někomu nebudete rozumět. Obzvlášť s tím počítejte u lidí z Yorkshiru. Když na mě během těch prvních dní zkoušel jeden kluk mluvit, museli mi to spolubydlící říct znovu nebo vysvětlit. Teď už je to ale dobré a je jedním z těch, které na našem bytě vidím nejraději.

6) Šetřete, nepřehánějte s utrácením. Vytiskněte si spoustu životopisů a nechte si poradit s tím, jak by měl vypadat.

7) Zvykněte si na černý čaj s mlékem. Je dost možné, že všichni vaši spolubydlící budou Angličané. Pak se tomu nevyhnete.

Jednou nám takhle v Derby hořelo nebe.

Myslím, že takhle nějak bych mohla napsat celou příručku. Ale to by vás už nebavilo. Takže doufám, že se vám článek i fotky líbí, Jestli jsem vás nalákala do Anglie, tak to je jedině dobře. Slyšela jsem totiž, že ještě příští rok budou EU studenti prvního ročníku studovat za stejných podmínek jako my. Tak by byla docela škoda to promarnit, když je to možná i poslední šance.

Na rozloučenou mám na vás malou prosbu. Pijte víno, pijte kávu, milujte kulinářské umění, milujte lidi, objevujte, zkoušejte hranice svých schopností a využívejte možnosti, které vám život nabízí.

Mějte se krásně.

Evča

9 komentářů:

  1. Já vážně obdivuji lidi, co studují v cizí zemi - nemyslím vyjet na semestr nebo dva do cizí země, ale myslím ty, kteří tam vystudují celou vysokou školu. Já bych se do toho asi moc nehnala. Bála bych se že bych nestačila se svou angličtinou a dost se tam kvůli tomu trápila. Nicméně je fajn, že se ti tam tak líbí a sedla sis se spolubydlícími.

    http://life-by-marie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta angličtina se dá zvládnout. Ze začátku je docela těžké rozumět a reagovat, ale tak po 2 týdnech to je milionkrát lepší. A taky škola zařídila pro mezinárodní studenty kurzy angličtiny, kde nám pomáhají s esejemi, prezentacemi a podobně.

      Vymazat
  2. Jestli chceš být opravdu novinářkou, tak jsi udělala výborný krok! Píšu to z vlastní zkušenosti, protože jsem žurnalistiku studoval v Olomouci i v Praze, a ta úroveň je šíleně nízká, v podstatě se dá říct, že co se člověk nenaučí sám v praxi, to neumí. To už vůbec nemluvím o vybavení, které buď není, nebo je na úrovni minulého režimu. Navíc u nás ta novinářská profese obecně upadá, ale v západním světě to ještě za něco stojí. Takže držím palce a budu se těšit na další články o Tvém studiu! :)
    ---
    kdyzmyslis.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Novinařina je můj sen. :) A podle toho jsem se taky rozhodovala. Původně jsem chtěla na Univerzitu Karlovu do Prahy, ale teď si jsem jistá, že jsem se rozhodla správně. :) Je to tu dost o praktickém využití, a ne jen o biflování. :) A děkuji, snad další články nezklamou! :)

      Vymazat
  3. Studovat na univerzitě v anglicky mluvící zemi je už delší dobou můj sen. Sice ještě vůbec nevím, co bych chtěla studovat (spíš mám velký seznam oborů, které nepřicházejí v úvahu), ale už přesně vím, co a kde najdu na stránkách Ucasu.

    Trochu mám sice obavy, jak to s mezinárodními studenty bude v příštích letech (do maturity mi zbývá docela dost času a do té doby se toho může ještě hodně změnit), ale v každém případě dávám odběr a těším se na další články z Anglie!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to přeji hodně štěstí. Já jsem ráda, že mi se vším pomohl Unilink (zadarmo). :) Díky nim jsem dodržela všechny termíny a podobně. :)

      A já si myslím, že se to pro vás snad až tak nezmění. Ale nevím to jistě, že jo. :) Akorát vím, že jsou stejné podmínky pro příští prváky. A děkuji, doufám, že tě nezklamou! :)

      Vymazat
  4. Moc pěkný článek! Také jsem uvažovala o studiu v zahraničí, ale asi to zůstane jen u uvažování. Mám tady v Česku jisté závazky a na jednu stranu mi to tady vyhovuje. :D Každopádně článek je super a fotky taky. Držím palečky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si teda myslím, že jet do Anglie byla ta nejlepší volba, kterou jsem mohla udělat a rozhodně toho nelituji. Ale je fakt, že když jsem se prvně rozhodovala mezi Anglií a Prahou, chtěla jsem víc zůstat v Praze, protože to tam neskutečně miluji. Nakonec jsem to ale nechala na intuici a šla jsem studovat média a ne žurnalistiku. :) A děkuji! :)

      Vymazat