Poezie je fajn

annazbrna

Páni... To už je ale doba, co jsem měla možnost publikovat sem nějaký rozhovor. Proto jsem neskutečně ráda, že se mi opět tato možnost naskytla. Tentokrát se dočtete o sbírce milostné poezie Lovevole, která nedávno vyšla u nakladatelství Backstage Books. A její autorkou není nikdo jiný než Annazbrna.

Povykujem mnoho pro nic

Divadlo v Dlouhé

Shakespeare. Zase. Ale proč ne? Shakespeara není nikdy dost.

Ačkoliv Hamlet v podání Švandova divadla dokáže rozesmát – recenze minulá, komedie žánrem oficiálním je Mnoho povyku pro nic.

Divadlo v Dlouhé získalo moje srdce již dávno, ve sladkých 16 letech a o pět let později jsem docházela pravidelně. Po dlouhých třech letech jsem s mírnými obavami, ale i krásnými vzpomínkami, vstoupila do průchodu, v němž divadlo sídlí. A děkuji moc, že jsem se nezklamala. Nebylo to jen vínkem, jež před představením padlo. 

Beat Generation

Kdo blog čte pravidelně - nebo alespoň četl články, ve kterých se zmiňuji o Kerouacovi - asi postřehl, že Kerouaca a vlastně celou tu jeho generaci velmi obdivuji. A možná (nejsem si tím jistá), jsem Vám v některém z článků slibovala, že o Beat Generation napíšu. A jelikož tyhle "poučné" články píšu celkem ráda, tak ten slib i ráda splním. 

Beat Generation bylo americké společenské, literární a umělecké hnutí. Pojem "Beat Generation" se dá v naší krásné mateřštině vyjádřit několika způsoby - beatnici, beatová generace, zbitá generace nebo taktéž blažená generace.

Zdroj: www.weheartit.com

Se Starbucks na cestách IV.

Sukiennice a Kościuszkova mohyla. Polský Krakov.

Co na hrnku Starbucks není, je významná oblast poblíž Krakova. Má své místo v našich dějinách. To místo je více než temné. 

Vyprávění příběhů, balad, předávání zážitků z generace na generaci. Některé jsou přikrášlené, jiné bázlivé a většina jich je pohádkových. NĚKTERÉ, ale nejste schopni vypovědět celý svůj život. Skoro. 

Koncert: O5 & Radeček + Voxel

Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle článek nazvu, a jak ho vůbec napíšu, když s recenzemi v podstatě nemám žádné zkušenosti. Někteří si při psaní recenzí nechají v hlavě "odležet" všechny emoce a poznámky, já však věřím na okamžité a bezprostřední dojmy a pocity. A jelikož je všechno jednou poprvé, tak to berte jako takovou recenzi - nerecenzi. A čeho se článek vlastně bude týkat?

V sobotu 11. dubna 2015 - den po mých narozeninách - se ve Žďáře (Žďáru - obojí je dobře, tak co) nad Sázavou uskutečnil v rámci Jarní tour koncert skupiny O5 & Radeček a zpěváka Voxela. Jelikož byl o koncert obrovský zájem, uskutečnil se ve dvou termínech - jeden začal v 17:00 a druhý ve 20:00. A já měla tu čest zúčastnit se koncertu v prvním termínu.

Šance pro poezii

Řadím se mezi ty lidi, kterých se poezie dotkla jen velmi okrajově. Tedy ovšem pokud nepočítám nějaký ten Špalíček; ty básničky, které jsem se učila povinně nazpaměť; nebo ta díla, o kterých se učíme ve škole. A i když mi ta moje léta, která trávím ve škole, poezii znechutila, rozhodla jsem se, že jí dám přece jen nějakou šanci.

Nemá cenu počítat, kolikrát jsem se ve článcích zmínila, že jedním z mých nejoblíbenějších autorů je Jack Kerouac. Už od té doby, co jsem si přečetla jeho knihu Osamělý poutník, jsem měla nutkání přečíst si alespoň nějaký kousek z jeho sbírky poezie. Přestože mi to trvalo pár týdnů, než jsem se k tomu skutečně odhodlala, tak se povedla. První knihou plnou poezie se staly jeho Rozprášené básně (Scattered Poems).

Všechny cesty vedou do Prahy

Jo Nesbø se po třech letech vrací do Prahy

Zdroj: www.tumblr.com

V roce 2012 měl v Praze autogramiádu jako velmi nadějný, avšak ne tolik známý autor severské krimi. Od té doby však ušel dlouhou cestu a stal se jedním z nejznámějších a nejprodávanějších spisovatelů světa. Proslavily ho hlavně knihy, jejichž hrdinou je Harry Hole. A právě tu nejnovější knihu, která nese název Policie, představí v Praze.

Kdy: 4. května 2015 v 17:00

Kde: Palác knih Neoluxor, Václavské náměstí, Praha

Takže pokud Vás Jo Nesbø zaujal, chtěli byste se s ním setkat osobně a nechat si podepsat některou z jeho knížek, tak neváhejte a určitě si do Prahy zajede. Protože i přes to, že byl z poslední návštěvy Prahy nadšený, tak kdo ví, kdy se opět naskytne další taková příležitost.

Více se o autogramiádě dozvíte na: https://www.facebook.com/events/1088005721216025/

Cit(át)ové opojení II.

Wow... To jsem o sobě nedala vědět ale pěkně dlouho, viďte? No, tak třeba Vám to teď alespoň trochu vynahradí tenhle článek. Tentokrát jsem se rozhodla napsat pokračování článku Cit(át)ové opojení, ve kterém jsem se s Vámi podělila o citáty, které se mi vážně líbily, nebo mě při nejmenším zaujaly. Tak doufám, že tím nebudete zklamaní, a že Vás článek alespoň trochu zaujme.

O divadle, posedlosti, Hamletovi a tragédii

Lze se zamilovat do fiktivní postavy? 

Jestliže ano, tak já jsem již necelých 14 let in love. A klape nám to. Byly vánoční prázdniny, nezvykle dlouhé, venku sychravo. Kniha střídala televizní pořady a tu jsem poprvé zhlédla Hamleta v režii Cambella Scotta. Televizní film byl rozdělen do dvou částí a já netrpělivě sjížděla televizní program, abych věděla, kdy bude opakování a část první. Ano, začala jsem vtipně od konce. Ale to nic neměnilo na tom, že chci vidět víc, kde tragédie započala, proč byl konec, tak krutý. Rozbrečel mě. V těch 14 letech, aniž bych věděla jaký je vlastně celý příběh, jsem byla tak dojatá, že jsem se zamilovala. Od té doby jsem žádné jiné filmové zpracování neviděla. 

Se Starbucks na cestách III.

Eiffelova věž. Most přes Seinu. 

"Mluvím-li o městě, myslím tím Paříž, mluvím-li o státě, mám na mysli Francii, mluvím-li o zemi, myslím tím celý svět. Byl jsem vždycky myšlenkově před svými současníky."

- Napoleon Bonaparte

Přelom 19. a 20. století byl bohémskou revolucí v pařížských uličkách. Každý chtěl být umělcem, okem vidět a štětcem zachytit. Ale pak přišla sorta lidí, která chtěla zachytit, nejen co vidí, ale hlavně co cítí. Pocit v té chvíli. Vítejte na Monmarteru! Vychutnejte si příběhy dvou, mě blízkých, malířů. A pak si o nich přečtete víc. Budete to chtít. Věřte mi, mon cher.